Součástí výcviku byly taktické přesuny horským terénem ve dne i v noci, důraz byl přitom kladen na poznání hraničních možností vlastního organismu v extrémních klimatických podmínkách.

„V počátcích výcviku museli vojáci zvolit vhodnou skladbu oblečení tak, aby udrželi optimální termoregulaci těla při náročných horských přesunech,“ uvedl jeden z instruktorů kurzu, nadrotmistr Jan Šléška. V extrémních podmínkách je podle něj nutné dokázat přizpůsobit oblečení aktuálním povětrnostním podmínkám a nezpotit se. Tělo by se mělo zahřát vlastním pohybem, aniž by bylo dotyčnému horko a současně nesmí pociťovat zimu.

Vojáci se také učili, jak využít přírodu a její zákony tak, aby jim pomáhala a pracovala v jejich prospěch. „Důležitým prvkem pro přežití v extrémních podmínkách je schopnost maximálně využít běžně používaný materiál nejen tradičním, ale i improvizovaným způsobem. Případně, jak čelit špatným klimatickým podmínkám bez vybavení,“ řekl Šléška. Klíčové je podle něj neztratit v nouzové situaci sebekontrolu, zachovat si pozitivní přístup i myšlení a dokázat přitom překonat řadu stresových faktorů.

Cvičící si během kurzu postavili sněhovou jeskyni, v níž přečkali sněhovou bouři. Součástí byla i výuka základů vyhledávání zasypaných osob v lavině a vše, co s tím souvisí.

„Kurz měl rychlý spád a někdy možná až hektické tempo prověřující schopnost cvičících reagovat operativně či intuitivně. Potvrdilo se nám ale, že provázání více druhů technik speciálních tělesných příprav s taktickými postupy S. E. R. E. činí výcvik přežití efektivnějším,“ zhodnotil na závěr Šléška.