V rozhovoru po jednání slavnostní vědecké rady ČZU prof. Hurle řekl: „Ve třetím světě jsou stále ještě možnosti, jak produktivitu zvyšovat. Ve vyspělém světě bude zvýšení výnosů zemědělských plodin mnohem těžší, a pravděpodobně to platí i pro živočišnou oblast.  Dosáhli jsme úrovně, kterou pravděpodobně nebude možné překonat dosavadními postupy. Jsme na hranicích genetického potenciálu. Šlechtění je blízko hranic svých možností. Možná bude jedinou cestou opustit hospodaření na polích a rozvinout způsob, jakým pěstujeme květiny a zeleninu a uplatnit jej i pro další polní plodiny. Už dnes v Holandsku mají opakované „sklizně“ řezaných květin během jednoho roku, většina rajčat, paprik, které konzumujeme, pochází ze skleníků. Tento způsob umožňuje mnohem přesnější dávkování hnojiv, řízení vodního režimu i teploty, snadnou ochranu před škůdci, plevely i rozmary počasí. Všechny pěstební podmínky budou pod kontrolou. Zní to možná sofistikovaně až trochu futurologicky, ale opakuji, zeleninu již podobným způsobem pěstujeme a je úkolem tímto směrem orientovaných fakult, aby odpovědně promýšlely budoucnost.“

Vědecko-výzkumná práce profesora Karla Hurle zahrnuje oblasti biologie a ekologie plevelů, regulace zaplevelení, chování herbicidů v prostředí a ekotoxikologie. Jeho vědecké práce jsou významné zejména originálním pohledem a otevírají tak nové oblasti výzkumu na styčných plochách s dalšími vědními disciplínami, jako fyziologie rostlin, ekotoxikologie, molekulární ekologie, chemie ap.  Během své kariéry dlouhodobě působil na univerzitách v USA, v Kanadě. „Od roku 1996 působí jako hostující profesor na FAPPZ ČZU v Praze,“ vyzdvihl v laudatiu děkan FAPPZ prof. Ing. Pavel Tlustoš, CSc. „Jeho úzká spolupráce s Katedrou agroekologie a biometeorologie naší fakulty napomohla rozvoji herbologie na našem pracovišti a jeho uznání mezinárodní vědeckou komunitou.“

Ve svém vystoupení během zasedání vědecké rady ČZU před zástupci mnoha českých univerzit prof. Karl Hurle připomněl výzvy, které budoucnost klade před zemědělství, jež považuje za základní součást věd o životním prostředí. Mezi jiným hovořil o změně klimatu a nahrazování ropných produktů. „Kromě globálního oteplování je pravděpodobné, že bude častěji docházet k extrémním výkyvům počasí, a tím k rozkolísání dodávek potravin a jejich cen. Zemědělství samo navíc přispívá ke klimatické změně produkcí skleníkových plynů. Pro zemědělství to představuje dvojí výzvu: na straně jedné snížit své vlastní emise a na straně druhé adaptovat se na očekávané efekty klimatické změny.“

„Od zemědělství se očekávají dodávky obnovitelných surovin a biomasy na biopaliva a bioenergetickou produkci, aby došlo ke snížení rostoucí spotřeby energie,“ uvedl dále prof. Hurle. „Tento úkol se dostává do konfliktu s potřebou nakrmit rostoucí populaci a může být splněn pouze celkovou intenzifikací zemědělské produkce. S výhledem na konec ropné epochy vzniká potřeba nahradit ropné produkty výrobky ze surovin vyrobených z biomasy. Ironií je, že ropné produkty nahradily z velké části produkty založené na biomase teprve v polovině dvacátého století.“

V rozhovoru po oficiální části prof. Hurle vzpomínal na počátky spolupráce s ČZU: „Oslovil mne tehdy profesor Kohout, který vedl katedru zemědělských plodin. Navštívil mne tehdy osobně a také mne pozval do Prahy – Suchdola. Krok za krokem jsme pak rozvíjeli excelentní spolupráci. Ta pokračuje dodnes s jeho nástupcem profesorem Soukupem z katedry agroekologie a biometeorologie. Dnes už jsme v důchodu, ale stále jsme v kontaktu, vyměňujeme si zkušenosti, i různé podněty a myšlenky, a to je pro univerzity velmi důležité.“ 

„Potěšilo mne, že jste mě tehdy oslovili. Osobní přístup je vždycky zásadní. A také pro mne bylo důležité, že Česká republika je nedaleko, že sousedí s Německem a pak mne zajímalo, jak se bude socialistické hospodaření transformovat ve svobodném prostředí a jak se změní systém univerzitní výuky. Vážil jsem si toho, že jsem mohl pozorovat tyto změny z blízka a měl též možnost podle svých možností přispět k jejich zdárnému průběhu.“