„Česká televize se na výročí sta let republiky připravovala dlouho, téměř tři roky. Naším cílem bylo vrátit se k tehdejším událostem nikoli jako k izolovanému jevu, ale jako k důsledku i příčině dlouhodobého vývoje naší společnosti. Vznikla tak řada dokumentů, které sledují různé aspekty tehdejšího dění. A vznikl také dvoudílný film, který do středu pozornosti staví dvě osobnosti, jež, neprávem, zůstávaly dlouho spíše na okraji pozornosti. Aloise Rašína a Karla Kramáře. Je to film, který nabídne méně obvyklý pohled na vznik republiky, a věřím, že se k němu budou diváci rádi vracet třeba i za deset let,“ říká generální ředitel České televize Petr Dvořák.

„Je až těžko k uvěření, jak málo je toho v obecném povědomí známo o Aloisi Rašínovi, když pochopíte, jak obrovskou a nezastupitelnou roli hrál tento tvrdohlavý a zásadový muž ve vzniku samostatného Československa. Dvoudílný film Rašín snad tento dluh částečně splácí," říká ředitel vývoje nových pořadů České televize a kreativní producent filmu Jan Maxa.

Alois Rašín byl nedílnou součástí událostí předcházejících vzniku samostatného státu. Spolu s dalšími „muži října“ a Karlem Kramářem, kterého ve filmu ztvární Miroslav Donutil, se o vznik Československa zasloužili stejnou měrou jako Masaryk s Benešem. Zatímco Masaryk s Benešem působili v zahraničí, Rašín, Kramář a další stateční lidé organizovali odbojovou informační síť Maffie, která zástupcům v exilu dodávala potřebnou legitimitu. A byli to právě Kramář s Rašínem, kteří – paradoxně nikoli za činnost v Maffii – byli odsouzeni za vlastizradu k trestu smrti. Ač se v mnohém názorově lišili, oba věděli, že součástí vlastenectví je ochota obětovat se pro svou zemi.

„Rašín byl bezpochyby člověk naprosto výjimečných duševních schopností,“ říká režisér a scenárista filmu Rašín Jiří Svoboda a pokračuje: „Srdcem byl velký vlastenec, nejen projevy, za své přesvědčení byl ochoten nasadit život. Myšlenka ‚Za službu vlasti se neplatí‘, za kterou sklidil v souvislosti s nároky legionářů zdrcující kritiku nejen těch, kterých se to týkalo, ale i prezidenta TGM. Miloval svou ženu Karlu a své děti. Měl neobyčejně silnou vůli a sebekázeň. Výčet jeho kladných vlastností by byl velmi dlouhý a zbývá jen litovat, že srovnatelné politiky nemělo ani Československo, ani náš současný stát.“

„Kdyby takový člověk, jako byl Alois Rašín, byl dnes v jakékoli instituci a měl možnost tu instituci spoluvytvářet a spolurozhodovat o ní, tak jsem si naprosto jistý, že by se v ní neztratil ani jeden špendlík a žádný tendr by nevyvolal pochybnosti,“ říká filmový představitel Rašína Ondřej Vetchý a pokračuje: „Myslím, že kdyby žil v době míru, tak by mohl být pro někoho obtížný svou kritičností, vehemencí a radikálností. Ale kdyby nastala válka, tak by se Rašín znovu objevil, a znovu by se stal jedním z vůdčích mužů. Jsem si jist, že kdyby tady byl po smrti TGM, tak by bubnoval k tomu, abychom bojovali proti Němcům.“

Dramatický příběh „mužů 28. října“ ukáže také názorový střet Rašína a Kramáře. „Karel Kramář byl diametrálně odlišný od Rašína. Mimo jiné tím, že pocházel z velmi bohaté rodiny, tak se na tu politickou situaci díval poněkud jinak,“ vysvětluje Miroslav Donutil, představitel ministerského předsedy, a dodává: „Kramář oponoval Rašínově Masarykovské tendenci orientovat se na západ, chtěl, aby tu vládnul ruský místodržitel.“

Nezastupitelnou roli v osudech obou politiků sehrály jejich manželky. „Karla Rašínová pocházela z vlastenecké rodiny. Jak píše ve svém deníku, do Rašína se zamilovala už jako čtrnáctiletá. Když byl její muž uvězněn ve Vídni a odsouzen k smrti, manžela v činnosti Maffie částečně nahrazovala. Zároveň se v době rostoucího nedostatku musela postarat o tři děti. Těžkosti popisuje v korespondenci. Nikdy lítostivě,“ říká o Rašínově ženě Jiří Svoboda. O manželce Karla Kramáře pak uvádí: „Kramářova myšlenka ‚novoslovanství‘ předcházela vlivu Naděždy, který jí bývá přisuzován. Je ovšem pravdou, že Kramář své ženě částečně obětoval kariéru.“

„Karla neboli Ada, jak ji Rašín říkal, byla silná žena, která byla svému muži velikou oporou. Byla velmi inteligentní, starostlivá a hlavně Věkouška, jak zas ona říkala svému muži, opravdu hluboce milovala! Bylo to šťastné manželství, se všemi starostmi a radostmi, co jim život přinesl,“ doplňuje Zuzana Stivínová, která ztvárnila Karlu Rašínovou.

Souběžně s hraným dvojdílným filmem natočil režisér Jiří Svoboda dokumentární film Rodina Aloise Rašína. „To byl vlastně nápad paní Karoliny Breitenmoser-Stransky, pravnučky Aloise Rašína, kterou mrzelo, že o jejím pradědečkovi se přece jen něco ví, ale její dědeček, byť sledoval osud svého otce, včetně odsouzení k trestu smrti, tentokrát nacisty v Berlíně, je zcela opomíjený,“ vysvětluje Jiří Svoboda a uzavírá: „Natočili jsme dokudrama, kde je paní Karolina jakýmsi průvodcem ručícím za autenticitu obsahu. Film postihuje život Aloise Rašína od časů procesu s Omladinou nebo to, jak působil po založení republiky. Druhou část pak tvoří historie jeho syna Ladislava, který se ve stopách svého otce zasazoval o nezávislost republiky, nesouhlasil s přijetím Mnichovského diktátu, byl jedním ze zakladatelů zpravodajské protinacistické sítě a byl uvězněn v řadě káznic.“ Dokument uvede ČT2 v pondělí 22. října ve 20.00 hod.

námět, scénář a režie: Jiří Svoboda
kamera: Marek Janda
dramaturgie: Marča Arichteva, Jan Maxa
střih: Jan Mattlach
kreativní producent: Jan Maxa
hrají: Ondřej Vetchý, Miroslav Donutil, Zuzana Stivínová, Lenka Vlasáková, Viktor Preiss, Petr Štěpán, Jaroslav Plesl, Tomáš Töpfer a další