Buttarelli představil inovativní pojem digitální etika, vlastně tematický středobod celé konference, která tentokrát neměla být jen o soukromí a ochraně dat, nýbrž především o lidských hodnotách.

Upozornil, že nezpochybňuje soukromí coby univerzální hodnotu a současně konstatoval, že mnozí lidé mohou soukromí v dnešní době považovat za mrtvé. „Jednotlivci potřebují prostor v duševním i fyzickém smyslu k přemýšlení a rozvoji vlastní osobnosti. Od společnosti se pak očekává, že bude tuto potřebu soukromí uznávat,“ zdůraznil.

Ochrana osobních údajů pak přišla jako odpověď na rostoucí výkonnost výpočetní techniky a dostupnost informačních systémů. Právě schopnost shromažďovat a využívat velká množství informací a vytváření zisku z této činnosti má dopad na svobodu a soukromí jednotlivce. „Proto se objevily zákony zakládající práva lidí coby nositelů osobních údajů a současně ukládající požadavky pro ty, kteří z užívání jejich dat profitují. Současně zakotvily mechanismy pro kontrolu a prosazování těchto zákonných povinností,“ uvedl Buttarelli a vyzval k dalšímu kvalitativnímu kroku od klasického respektu vůči soukromí směrem k udržitelné etice v digitalizované společnosti. „Digitalizace proniká téměř do všech oblastí hospodářství, do našich společenských vztahů, do politiky a vládnutí. Je poháněna především vizí očekávající, že stroje převezmou (dosud) lidské rozhodování a odpovědnost za něj,“ upozornil.

Zmiňovaná etika pro něj představuje všeobecně sdílený a často podvědomý smysl rozlišovat správné a špatné v různých podmínkách a situacích. „Filozofové by na tomto místě dokázali vysvětlit, jak se onen etický konsensus vyvíjel historicky. V současném digitálním prostředí však už taková shoda neexistuje. Ani v Evropě, ani celosvětově. My ji však naléhavě potřebujeme, neboť digitální technologie a datové toky jsou výrazně globální. Slovy Williama Gibsona: ,Budoucnost už je tu, jen není příliš rovnoměrně rozdělená,'“ citoval Buttarelli kyberpunkového romanopisce.

Technologie je podle něj tvořena, používána a řízena převážně člověkem pro jím stanovené účely. Rychle se však blížíme době, kdy tohle všechno bude svěřeno strojům. Uvedl pět ilustrativních příkladů:

• Zabijácké drony – automaticky, bez lidského zásahu fungující stroje se schopností zabíjet lidské bytosti. Na nedávném zasedání Spojených národů nedokázali delegáti dosáhnout dohody ani ohledně zahájení diskuse o kontrole těchto strojů.
   
• Algoritmické rozhodování o rozsudcích v trestních věcech. O jednotlivcích jsou vynášena rozhodnutí založená na nejasných kritériích, aniž by proběhl řádný proces. Tvůrci těchto automatizovaných postupů se přitom zdráhají odhalit faktory rozhodování svého software s poukazem na vlastnická práva. 
   
• Role sociálních médií, jejichž rozhodování, založené na neprůhledných algoritmech, bylo zneužito jako zbraň v oblastech etnických konfliktů s hrozivým dopadem na jednotlivce.
   
• Technologie blockchain vyvolávající otázku, zda je oprávněná její současná adorace. Zachová-li si její růst dosavadní dynamiku, povede k celosvětové produkci uhlíkových emisí na výši jako ve Spojených státech.
   
• Otázka práv robotů, kde začátkem roku Evropský parlament vydal rezoluci, jež promyšleně předjímá vývoj robotiky a případnou potřebu vytvořit pro roboty rámec práv.

„Než ale budeme uvažovat o polidštěných robotech zítřka, neměli bychom přemýšlet o ,robotizovaných lidech' dneška? O právech pracovníků ve skladech, kde každý jejich pohyb je sledován a zaznamenán? O lidech, kteří jsou strojem naváděni od regálu k regálu podle logiky dávající smysl právě jen onomu stroji?,“ ptal se Buttarelli s tím, že právě předmětem manipulace prostřednictvím technologických aplikací jsou nejzranitelnější osoby. „Byť jsou třeba tyto praktiky v souladu se zákonem, mají závažný dopad na jednotlivce, na společnost i na prostředí. Podkopávají základní prvky lidské důstojnosti. Ti, kteří takové praktiky provozují, mohou pro to mít dobrý důvod. Jejich etika je však značně sporná,“ uvedl s tím, že se musíme ptát, zda jsme v honbě za množstvím a inovací už nezahodili náš morální kompas.

Etika tak musí právní normy předcházet, prolínat se jejich tvorbou a nastupovat i po jejich schválení. Má vyplňovat prázdná místa tam, kde zákony jsou netečné. „Etika musí být vyzyvatelem práva. Vždyť i otroctví bylo kdysi legální. Dětská práce a cenzura dokonce v mnoha zemích stále ještě existuje,“ připomněl. Tyto nespravedlnosti je podle něj třeba řešit právě na půdorysu etiky. „Etika je pro evropské úřady pro ochranu osobních údajů jednou z nejnaléhavějších strategických výzev. Musíme umět porozumět technologii a dokázat vyjádřit sourodý etický rámec. Jak jinak bychom dokázali naplňovat naše poslání - ochraňovat lidská práva v digitálním věku?,“ otázal se na závěr Buttarelli.

O 40. mezinárodní konferenci komisařů ochrany dat spolu s užitečnými odkazy Úřad již dříve informoval zde.