Podle návrhu zákona by v obcích s rozšířenou působností měla vzniknout tzv.  kontaktní místa pro bydlení. Ta by podle předkladatelů měla poskytovat poradenství, a pokud bude třeba, i bydlení. Dále by měla evidovat lidi v bytové nouzi nebo ohrožené ztrátou bydlení, stejně tak jako dostupné byty a rovněž prověřovat kvalitativní kritéria bydlení. Zákon navrhuje systém podpor a záruk pro pronajímatele, tedy garance úhrady škod či nájmu. Počítá se také s asistencí, nájemníkům by se měli věnovat sociální pracovníci. Zákon neřeší příčiny současného stavu, ale zavádí nové byrokratické postupy.

Hospodářská komora poukazuje od počátku přípravy zákona na to, že se dramaticky zvýší počet úředníků, aniž by byl přesvědčivě doložen přínos takového rozšíření kompetencí státní správy. „Chtějí de facto vybudovat 230 nových úřadů (kontaktní místa). Nebere se ohled na to, že tato agenda dnes náleží sociálním odborům a úřadům práce. Poukazovat na jejich přetíženost a nekoordinovanost, a obhajovat tak vznik v první fázi téměř 500 a později cca 700 úřednických míst je absurdní a v přímém rozporu s programovým prohlášením vlády o snižování počtu státních zaměstnanců,“ upozorňuje na spornost překládaného zákona prezident Hospodářské komory Zdeněk Zajíček.

Předložený návrh představuje podle Komory rozsáhlý zásah do trhu s nájemním bydlením vytvářením nárokového systému zahrnujícího většinu nájemního trhu. Garantovalo by se tak bydlení v bytových domech pro velké množství osob, které pronajímatelé (nejen z finančních důvodů) ubytovávat nechtějí, navíc se poskytuje těmto osobám maximum práv. Už nyní se majitelé nemovitostí potýkají s velmi slabou mírou ochrany klidu a pořádku v domech. Navržený systém bude pro stát velmi drahý, přičemž navržené záruky pro vlastníky nejsou dostatečné.

Podle Hany Landové, předsedkyně sekce územního a regionálního rozvoje Hospodářské komory, není zřejmé na základě čeho zákonodárce zvolil toto řešení: „Hodnocení dopadů regulace (RIA) pouze odkazuje na pilotní projekty, aniž by nabízelo jejich ekonomické vyhodnocení. Zákon by měl vybrat nejvhodnější z možných variant a uvést jednoznačný celospolečenský náklad a přínos. Tato data ale RIA neobsahuje. Zahrnuje pouze dílčí informace o počtu měst s běžícími či ukončenými pilotními projekty, což není pro takto zásadní regulatorní zásah v žádném případě postačující.“

Zákon by měl podle jeho tvůrců přispět k tomu, aby se do deseti let snížit počet lidí v bytové nouzi nejméně o 30 procent. Hospodářská komora zastává dlouhodobě názor, že neutěšený stav na trhu s byty je způsobený hlavně tím, že nová výstavba v Česku je nákladná a zdlouhavá. „Místo aby stát přišel s reálným řešením, dál utahuje šrouby a teď navíc chce postavit nový, rozsáhlý byrokratický aparát, jehož jediným smyslem je poskytování dotací cca 10 % obyvatel, potřebné finanční prostředky ale bude muset stát vzít někde jinde. Přitom by stačilo deregulovat, urychlit povolovací procesy a zlevnit tak bydlení a energie,“ dodává Hana Landová.

Zákon je součástí takzvané reformy Bydlení pro život prosazované MMR. Účinný by měl být od července příštího roku.