V souvislosti s mediálními sděleními dne 14. ledna 2019 ohledně zveřejnění informace o rozhodnutí prezidenta republiky ze dne 14. listopadu 2018 (sic!) nejmenovat Jiřího Fajta a Ivana Ošťádala profesory, kde zazněly některé pravdu zkreslující informace zejména od neúspěšného uchazeče Jiřího Fajta, jsem byl prezidentem republiky pověřen ke zveřejnění úplných textů předmětných aktů pro informační komfort veřejnosti a k následujícímu sdělení, uvádějící informace o probíhajícím řízení na pravou míru.

Předně je zavádějící plošná mediální zkratka, že „Pražský městský soud prezidenta upozornil na to, že žádný orgán výkonné moci nemůže po řádném řízení o jmenování profesorem sám znovu posuzovat, zda kandidát splňuje podmínky, neboť by tím nepřípustně zasáhl do autonomie vysokých škol.“ Naopak, Městský soud v Praze v odst. 68 svého rozsudku ze dne 27. dubna 2018 výslovně uvádí: „V případě, kdy prezident dospěje k závěru, že navržený uchazeč zákonným procesem předcházejícím navržení jmenování veřejnou vysokou školou úspěšně neprošel, či že tento proces byl stižen takovými vadami, jež mohly ovlivnit jeho výsledek, a tento nedostatek neodhalil ani ministr školství, tedy postačí, pokud v aktu, jehož formální náležitosti závisí na jeho vlastní úvaze, jednoznačně vyjádří, koho a z jakých konkrétních důvodů profesorem nejmenuje. Takové důvody se musí opírat o podklady, které by měl žalovaný učinit součástí spisu, jenž ve věci vede.“

Proti tomuto rozsudku prezident republiky podal sice kasační stížnost (a to zejména z formálního důvodu posouzení charakteru jmenovacího aktu jakožto aktu správního orgánu a nikoli jakožto ústavního aktu prezidenta republiky), avšak po zralé úvaze a na základě vlastního šetření se prezident republiky rozhodl vzít kasační stížnost zpět a striktně v intencích uvedeného rozsudku sám posoudit jmenovací řízení, neboť po zrušení svého rozhodnutí ze dne 19. ledna 2016 zjistil zcela zásadní skutečnosti, které hodnotící komise příslušných fakult, Vědecká rada Univerzity Karlovy a konečně ani sám ministr školství v řízení v letech 2014 – 2015 neodhalili.

V případě Jiřího Fajta byla základním důvodem pro nejmenování profesorem skutečnost, že požadoval jakožto generální ředitel Národní galerie v Praze miliónový příplatek ke svému platu od Komerční banky formou daru, což lze považovat za pokus o neoprávněné obohacení se a přinejmenším za hrubou morální dezintegritu a jednání v příkrém rozporu s Etickým kodexem Univerzity Karlovy.

Ve vztahu ke jmenovacímu řízení pak prezident republiky zjistil takové fatální skutečnosti, které vylučují způsobilost Jiřího Fajta být dle příslušných právních předpisů jmenován profesorem. Není pravdou Jiřím Fajtem zveřejněná hodnotící informace, že prezident republiky posuzoval kvalitu jeho vědecké publikační činnosti. Jiří Fajt ve jmenovacím řízení v roce 2014 opřel svou způsobilost k získání titulu profesor zejména o vydání svého monumentálního devítisvazkového díla, z něhož v době rozhodnutí Vědecké rady Univerzity Karlovy nebyl vydán ani jediný díl! Další nepravdy v řízení prezentované jsou podrobně specifikovány v odůvodnění rozhodnutí prezidenta republiky níže zveřejněném.

Ohledně Ivana Ošťádala prezident republiky ve svém novém rozhodnutí dále rozvinul zásadní důvod, který jej vedl k nejmenování již při svém rozhodnutí dne 19. ledna 2016, a sice jeho dlouholetou spolupráci se Státní bezpečností se zařazením v nejvyšší kategorii „Agent“. Tato informace, vylučující mravní principy a zásady vyžadované Etickým kodexem Univerzity Karlovy pro způsobilost být jmenován profesorem rovněž nebyla v řízení v letech 2014 – 2015 hodnotící komisí fakulty, Vědeckou radou Univerzity Karlovy a ani ministrem školství odhalena a sám Ivan Ošťádal tuto skutečnost potvrdil až 21.9.2016 osobně a bezprostředně do médií po zamítnutí žaloby proti prezidentu republiky.

Prezident republiky odmítl jmenovat vědeckými radami vysokých škol prostřednictvím ministra školství navržené uchazeče o profesuru v mizivém procentu případů a pouze ze zásadních právních a morálních důvodů. Je tedy s podivem vyhraněnost vedení Univerzity Karlovy v těchto dvou případech, kdy byla sama naše nejvýznamnější univerzita uvedena v omyl konkrétními osobami stran jejich způsobilosti a v celém příběhu je de iure poškozenou (na Jiřího Fajta bylo dle informací prezidenta republiky podáno dokonce trestní oznámení pro Poškození cizích práv – uvedení v omyl členů Vědecké rady UK, které však bylo odloženo s odůvodněním, že nenastal škodlivý následek, pokud prezident republiky Jiřího Fajta nakonec profesorem nejmenoval). V případě neúspěšných uchazečů lze pochopit jejich osobní právní boj za pozici společenské elity, nicméně jiná situace je v případě Univerzity Karlovy, která se se stejným vyhraněním připojila k právnímu útoku na prezidenta republiky, kde bylo podáno celkem šest vzájemně se vylučujících správních žalob, jím odpovídající počet kasačních stížností a dvě stížnosti ústavní, v drtivé většině všechny neúspěšné (vyjma posledního rozhodnutí správního soudu, které zrušilo původní rozhodnutí prezidenta republiky pouze z formálních důvodů nedostatku odůvodnění a které prezident republiky akceptoval).

Prezident republiky nezasahoval a nezasahuje do Ústavou zaručených akademických svobod, avšak věren svému slibu dle čl. 59 odst. 2 Ústavy musí zachovávat zákony a svůj úřad zastávat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a pokud disponuje jinými informacemi a podklady ve jmenovacím řízení, než které byly k dispozici akademickým orgánům Univerzity Karlovy a ministru školství, nezpůsobilé uchazeče prostě jmenovat profesorem nemůže. Pokud tuto nešťastnou situaci nedokážou dotčení uchazeči společně s Univerzitou Karlovou řešit jiným akademicky konformním způsobem, nezbývá než s napětím očekávat avizované správní žaloby a zejména jejich odůvodnění. Přítomný spor mezi vrcholnými a historicky tradičními institucemi české státnosti na poli správního soudnictví však prezident republiky považuje za nedůstojný.

JUDr. Marek Nespala, advokát
právní zástupce prezidenta republiky