Shodlo se na tom 119 odborníků z oblasti vodního hospodářství, ochrany přírody a krajiny, lesnictví a urbanismu, kteří se sešli na konferenci Říční krajina 2018 v Praze ve dnech 5.-7. listopadu.

„Domníváme se, že naše země disponuje dostatečnou odborností a znalostmi potřebnými k obnově krajiny. Nicméně jsme přesvědčeni, že tempo a rozsah obnovy krajiny jsou nedostatečné a neodpovídají naléhavosti problémů, které do naší krajiny vnáší klimatická změna,“ říká se v prohlášení.

„Účastníci konference se shodli na nutných změnách v přístupu ke správě toků, lesnické a zemědělské praxi, dotační politice a směrech výzkumu, které jsou nezbytné, máme-li se připravit na situace nedostatku vody nebo povodní, které se s postupující klimatickou změnou budou vyskytovat stále častěji,“ vysvětluje programový ředitel konference David Pithart.

Letos se konference soustředila na tři hlavní témata: řeka v městském a příměstském prostoru; sucho a co s ním; revitalizace vodních toků a říčních niv. Účastníci také diskutovali o tom, kde najít či jak odvodit příklady řek v žádoucím (referenčním) stavu v situaci, kdy u nás řeky neovlivněné člověkem prakticky neexistují. Na konferenci zaznělo celkem 35 přednášek a na závěr se účastníci vydali do terénu shlédnout úspěšné příklady revitalizací v pražském Prokopském údolí.

Na konferenci byly prezentovány příklady úspěšného řešení projektů obnovy krajiny i přístupů a nástrojů k jejich návrhu. K nejzajímavějším patřily prezentace obnovy malých horských toků v Národním parku Šumava, revitalizace ramen Dunaje na Slovensku, revitalizace Divoké Vltavy a projektu příměstského parku Soutok v Praze, nebo ukázka jednoduchého návrhového systému pro zvýšení zádrže vody v krajině spolku Živá voda.

Konferenci pořádal spolek Koalice pro řeky ve spolupráci s Institutem plánování a rozvoje hlavního města Prahy a časopisu Vodní hospodářství.

Prohlášení konference Říční krajina 2018

Konference Říční krajina 2018, zaměřená na problematiku zadržování vody v krajině, stav vodních toků, jejich obnovu a správu, se konala ve dnech 5.-7.11.2018 za účasti 119 odborníků.

Účastníci se shodují, že současná krajina je silně poškozená dnešním způsobem zemědělského a lesnického hospodaření a její retenční schopnost z hlediska vody je kriticky nedostatečná. Náprava tohoto stavu nemá dostatečnou politickou prioritu.    

Na konferenci byly prezentovány příklady úspěšného řešení projektů obnovy krajiny, zaměřené jak na vodní toky, tak i na retenci vody v celé ploše povodí. Domníváme se, že naše země disponuje dostatečnou odborností a znalostmi potřebnými k obnově krajiny. Nicméně jsme přesvědčeni, že tempo a rozsah obnovy krajiny jsou nedostatečné a neodpovídají naléhavosti problémů, které do naší krajiny vnáší klimatická změna, jejíž součástí je i nárůst hydrologických extrémů.  

Z těchto důvodů požadujeme, aby:

1. správci toků dostali od svého zřizovatele jasné zadání, které by zdůraznilo prioritu realizace přírodě blízkých opatření v krajině, kvantifikovalo jejich rozsah a časový plán, stanovilo jejich měřitelné a kontrolovatelné milníky plnění.

2. tato opatření byla prosazována nejen ve volné krajině, ale i v městském a příměstském prostoru.  V těchto územích vystupují do popředí i kulturní aspekty ekosystémových služeb. Naléhavě potřebujeme vytvářet prostředí, přinášející možnosti bezprostředního a smyslového zakoušení říční krajiny, zdravé a udržitelné rekreace a pocitu sepětí s přírodou.  

3. prováděcí vyhlášky k vodnímu zákonu tento zákon vykládaly s důrazem na zadržování vody v krajině.

4. byl překonán resortní přístup ke správě vodních toků a povodí a bylo jednoznačně stanoveno, kdo je zodpovědný za realizaci výše zmíněných opatření.  

Současný způsob konvenčního zemědělského hospodaření neodpovídá potřebám udržet a zvyšovat retenční schopnost zemědělské krajiny. Svrchní vrstva půdy je v kritickém stavu z hlediska schopnosti zadržovat vodu, zároveň klesá i hladina a jakost podzemní vody. Současné nastavení zemědělských dotací dostatečně nezohledňuje hospodaření s vodou a ani existující nástroje nejsou smysluplně využívány.

Požadujeme proto, aby:

1. byla obnovena a maximálně využita schopnost zemědělské půdy zadržovat vodu

2. se mokřady a další prvky krajinné zeleně staly běžnou součástí opatření prováděných na zemědělské půdě

3. zemědělské dotace zohlednily zadržování vody a její kvalitu při odtoku z obhospodařovaného území

4. část dotací byla použita pro rozvoj regionu, ve kterém byla udělena

5. dotační programy rovněž pokrývaly náklady na vyjednávání společenské dohody

6. byla přehodnocena funkce odvodňovacích zařízení; nadále není možné upřednostňovat maximalizaci produkce za cenu zrychlení odtoku vody z krajiny

Pro optimální nastavení strategie zadržování vody v krajině a moderní komplexní plánování je třeba zvýšit naše znalosti ohledně interakcí krajiny a vody. Proto požadujeme, aby:

1. byly kvantifikovány ztráty vody v krajině vlivem nevhodného zemědělského hospodaření, zejména neuváženého odvodnění včetně stanovení potenciálu nápravy.   

2. byly kvantifikovány ztráty vody v krajině nevhodnou regulací říční sítě včetně potenciálu jejich revitalizace   

3. byla kvantifikována ztráta schopnosti půdy zadržovat vodu a potenciál zvýšení zadržení vody její obnovou

4. byly výsledky těchto analýz porovnány s potenciálem technických opatření pro zadržování vody (velké a malé vodní nádrže) včetně hlediska nákladů, a to včetně vyhodnocení dalších synergických efektů a ekosystémových služeb.  

5. součástí těchto analýz bylo i hodnocení úlohy malého vodního cyklu

6. výše uvedené zásady zadržování vody v krajině a výsledky požadovaných studií a analýz se staly závazným podkladem pro územní plánování a pozemkové úpravy, plány dílčích povodí a nastavení dotačních nástrojů.