Komentář jedné ze zpovídaných dcer politických vězňů:

„Seděl jsi naproti mně, ptal ses zas a zas na staré svíravé zápletky a nenechal jsi mě vysmeknout. Říkala jsem si: ‚Ať už mlčí, už nechci. Proč odkrývat něco co, mě týrá? Mám to zapotřebí? Potřebuju oddech.' Jenže jsem vyprávěla dál jako uhranutá.“

Kniha autora Lubomíra Vejražky „Jizvy zůstávají / Dědictví zla stále živé“ zpracovává téma dětí politických vězňů a navazuje na jeho předešlou publikaci „Nezhojené rány národa“ z roku 2012, kde bylo toto téma zmíněno také, ale pouze okrajově.

„Rád bych vyjádřil své poděkování autorovi panu Lubomíru Vejražkovi za tuto knihu, která není jen sbírkou memoárů či osobní narativní historií těch, jimž do života vstoupila komunistická diktatura,“ uvedl v předmluvě ke knize kardinál Dominik Duka a pokračoval:  „Přál bych čtenářům těchto příběhů, aby nezapomněli, aby si uvědomili, že období komunismu nebylo jenom „bezbanánovou republikou“ a obdobím izolace a Potěmkinovy propagandy, ale také obdobím, které valné většině naší společnosti nahánělo ochromující strach, zbabělost, pracovalo se se zradou, s nenávistí a závistí, s těmi nejnižšími lidskými emocemi,“ napsal kardinál Duka.

Zakladatel Ústavu pro studium totalitních režimů a Archivu bezpečnostních složek Pavel Žáček v předmluvě ke knížce uvedl: „Snad nejmenší pozornost však byla prozatím věnována rodinám politických vězňů, sociálnímu statusu jejich rodičů, žen i dětí, počínaje zatčením, odsouzením i výkonem trestu a konče dalšími mnohdy velmi složitými osudy až do pádu komunistického režimu. Tento dluh vůči dětem politických vězňů do značné míry napravuje kniha Lubomíra Vejražky „Jizvy zůstávají. Dědictví zla stále živé“. Její autor ve svém úsilí navazuje na předchozí publikaci „Nezhojené rány národa“, zaměřenou jak na osudy politických vězňů, tak i jejich rodin v padesátých a šedesátých letech minulého století. V obou případech jde o ojedinělý a pozoruhodný počin zaměřený na dosud nezmapované sekundární oběti komunistického režimu, ve většině případů heroicky snášející útrapy totalitního režimu,“ napsal Pavel Žáček.

Kniha „Jizvy zůstávají/Dědictví zla stále živé“ zachycuje drama, které se odehrávalo v nejedné rodině politických vězňů včetně jejich manželek, rodičů a hlavně dětí. Zobrazuje, jak vězni nazírali na rozvody a jak se po návratu z vězení mohl postupně zhroutit i pevný svazek, který přetrval léta. Rozebírá vnitřní stav politických vězňů a jejich rodin po návratu a vystihuje, jak se režim podepsal celoživotně i na jejich dětech.