I když se nejedná o hlubokou recesi srovnatelnou s ekonomickým propadem roku 2009, bohužel se současná recese stala nejdelší v novodobé historii. To má samozřejmě, v kombinaci s dluhovými problémy Evropy a domácí fiskální konsolidací, výrazné dopady do nárůstu pesimistických očekávání českých firem i domácností. Výsledkem je bezprecedentní propad domácí poptávky.

Za celý rok 2012 si zřejmě česká ekonomika, měřeno reálným HDP, pohorší o jedno procento, když i závěrečné čtvrtletí bude ve znamení nižší ekonomické výkonnosti (mezičtvrtletně očekáváme pokles o 0,1 % q/q, což bude znamenat prohloubení meziročního poklesu na -1,4 % y/y po -1,3 % v předchozím čtvrtletí). Extrémní pesimismus českých domácností se podepsal na bezprecedentním poklesu spotřeby domácností (podle našeho odhadu o 2,8 %). Takto opatrné nebyly české domácnosti ani v období měnové krize roku 1998, ani v období globální finanční krize roku 2009. Tuzemská politická a daňová nejistota a nejasné vyhlídky globální poptávky se podepsaly i na mírném poklesu investiční aktivity firem. Jediným pozitivním přispěvatelem (ve výši 2,2 procentního bodu) byly v loňském roce čisté exporty.

Letos na tom bude ekonomika z pohledu reálné výkonnosti v podstatě stejně jako vloni, když celkově očekáváme pouze nepatrné snížení HDP o 0,1 %. Recese bude pokračovat ještě v prvním čtvrtletí, od druhého kvartálu očekáváme mírné zotavování tažené postupně se zlepšující situací v zahraničí, tedy čistými exporty. Pozitivní příspěvek čistých exportů by měl letos dosáhnout 1,6 procentního bodu. Bilance zahraničního obchodu letos vykáže rekordní přebytek ve výši více než 380 mld. Kč po loňských necelých 330 mld. Kč.

Spotřeba domácností bude v prvních měsících letošního roku utlumena další vlnou fiskální konsolidace, negativně dopadající do reálných disponibilních příjmů domácností. Nepříznivě působí i situace na trhu práce, kde jsme svědky nízkého růstu nominálních mezd, růstu nezaměstnanosti a s tím spojené vyšší nejistoty udržení si zaměstnání. Mírné oživení spotřeby očekáváme až ve druhé polovině roku, kdy by pozitivně mohl zapůsobit blížící se konec razantní fiskální konsolidace a zlepšující se ekonomické prostředí. Trh práce ovšem bude reagovat se zpožděním. Protože i letos bude pokračovat investiční útlum (reálně očekáváme pokles o 2,1 %), ekonomika nebude vytvářet pracovní místa, spíše naopak. Podíl nezaměstnaných osob se bude zvyšovat až k 8 % na konci letošního roku (v prosinci 2012 to bylo 7,1 %). Za celý rok 2013 očekáváme v průměru pouze mírný vzestup spotřeby domácností ve výši 0,4 %.

Inflace je a bude nejvíce ovlivňována nákladovými faktory. Na druhou stranu poptávkové tlaky neexistují a vzhledem k očekávanému vývoji spotřeby domácností v nejbližší době existovat nebudou. Inflační tlaky pak nepramení ani z trhu práce, když mzdové náklady rostou velmi pomalu. Korigovaná inflace se tak bude i nadále držet blízko nulové úrovně. Letos očekáváme průměrnou spotřebitelskou inflaci 2,3 % po loňských 3,3 %. Cenový vývoj letos ovlivní zejména zvýšení daní, jejichž primární dopad odhadujeme na 0,95 pb, a růst regulovaných cen s odhadovaným dopadem do lednové inflace ve výši 0,47 pb. Dražší bude zejména nájemné, elektřina, plyn, vodné a stočné a teplo.

Kurz české měny se stává, i podle slov centrálních bankéřů, preferovaným nástrojem měnové politiky. ČNB bude jednoznačně preferovat, aby transparentní formování kurzových očekávání vedlo k tomu, že trh udělá práci za ni, a centrální bankéři se tak vyhnou realizaci přímých intervencí na devizovém trhu. Z tohoto důvodu prozatím nevnímáme riziko intervencí jako akutní. To by se zvýšilo v případě, že deflační tlaky zesílí a aktuální kurz to nebude reflektovat. V našem hlavním scénáři nicméně předpokládáme postupné oslabování koruny směrem k hladině 26,00 Kč/EUR ve druhé polovině roku, což odráží i názory centrálních bankéřů ohledně kurzu.

Deficit veřejných financí podle naší prognózy klesne na 3 % HDP dle metodiky ESA95, což umožní zastavit ze strany Bruselu vůči Česku aplikovanou proceduru nadměrného schodku. Za loňský rok schodek nakonec vykáže 4,9 %. Z toho ovšem půjde 1,5 pb na vrub jednorázové položce související s církevními restitucemi.

Hlavní rizika makroekonomické prognózy přicházejí z domova i ze zahraničí. Mezi domácí rizikové faktory patří zejména nestabilní prostředí (politické, daňové, …) negativně ovlivňující očekávání domácností i firem s potenciálně výraznějším dopadem do dalšího oslabení domácí poptávky. Hlavním externím rizikem prognózy zůstává možnost hlubší a delší, než v současné době předpokládané, recese v eurozóně.