Originály slavných listů byly ze Státního oblastního archivu v Třeboni, kde jsou dnes trvale uloženy, zapůjčeny na výstavu mimo Jihočeský kraj vůbec poprvé.

Dopisy Perchty Lichtenštejnské z Rožmberka z druhé poloviny 15. století byly adresovány jejímu otci Oldřichovi II. z Rožmberka. Ten roku 1449 tehdy dvacetiletou Perchtu provdal za Jana z Lichtenštejna, moravského šlechtice z významného a bohatého rodu. Manželství však nebylo šťastné a právě dochované dopisy zachycují Perchtin nešťastný osud. Perchta si v nich stěžuje například na své bezútěšné postavení v rodině manžela a na špatné zacházení. V dopisech dokonce podezírá tchyni, manžela i jeho sestru, že ji chtějí ji otrávit. Mezi léty 1450 až 1470 napsala celkem 25 dopisů, které popisovaly její utrpení a otce v nich žádala o nápravu. Rozvod ve vysoce postavené aristokratické rodině však v té době nepřipadal v úvahu. Proto se byla Perchta nucena smířit se svým údělem. Svého muže nakonec přežila o tři roky, zemřela v roce 1476 ve Vídni, kde byla i pochována.

Ve druhé polovině 17. století objevil v rožmberském archivu Perchtiny dopisy barokní historik Bohuslav Balbín, který toužil odhalit v legendě o bílé paní, která se od nepaměti měla zjevovat na zámcích pánů z Rožmberka a z Jindřichova Hradce a ohlašovat tak osudy členů jejich rodů, skutečnou osobu. Perchta se svým smutným osudem k této legendě mimořádně hodila a Balbín se proto rozhodl ztotožnit právě ji s bílou paní. Určil dokonce její údajný portrét mezi obrazy v galerii jindřichohradeckého zámku.

Tuto Perchtinu podobiznu lze na výstavě Podoby a příběhy rovněž zhlédnout, a to hned vedle jejích dopisů. Mladá žena je na obraze oblečena do bílých šatů podle španělské módy poslední třetiny 16. století. Červené spodní rukávy živůtku a červené rukavice v rukou ženy však odkazují spíše na oděv zásnubní či svatební, nikoliv na smuteční šaty tradičně spojované s postavou bílé paní. Obraz tvoří pandán k údajnému portrétu Jana z Lichtenštejna, který je na výstavě také zastoupen. Podle restaurátorské zprávy však obrazy nevznikly ve stejné době a velikostně byly sjednoceny až později. Jednalo se tak zjevně o podobizny fiktivní. Údajný portrét Jana z Lichtenštejna znázorňuje mladého muže, kterému by mělo být podle latinského přípisu na obraze 20 let. Na obraze byl navíc nově odkryt špatně čitelný letopočet, který s největší pravděpodobností obsahuje číslice 154. Fiktivní portrét Jana z Lichtenštejna by proto mohl představovat mladého Jáchyma z Hradce, který v roce 1546 dovršil dvacet let. Přestože tedy obrazy pravděpodobně nepředstavují podobu Perchty a jejího chotě, je díky nim její příběh v podobě, kterou mu kdysi vtiskl Bohuslav Balbín, živý dodnes.

Ve Šternberském paláci v Praze budou vzácné originály Perchtiných dopisů vystaveny pouhý měsíc, tedy do konce února. Poté je opět nahradí kopie a originály se vrátí do Státního oblastního archivu v Třeboni. Výstava Podoby a příběhy. Portréty renesanční šlechty trvá až do 4. března a nabízí k prohlídce rozsáhlou kolekci renesančních portrétů i osobních předmětů nejvyšší české a moravské šlechty. Výstava je jedním z vrcholů Roku renesanční šlechty, kterým NPÚ veřejnosti představil nejvýznamnější rody, které ovlivňovaly chod českých zemí v období renesance.