V prvním případě šlo o uvedení stavu tachometru 86 289 km ve spojení s informací „Skutečný počet ujetých kilometrů souhlasí se stavem tachometru“ na protokolu o zkušební jízdě a předání vozidla. První kupující si údaj ověřil diagnostikou řídící jednotky a dotazem na výrobce vozidla, a po zjištění, že vozidlo ujelo minimálně 173 393 km, vůz reklamoval. Ve druhém případě bylo naplnění skutkové podstaty deliktu shledáno v tom, že po tomto vrácení vozidla, a tedy znalosti rozporu mezi stavem tachometru a skutečně najetými kilometry, uváděla stěžovatelka v inzerátu na svých internetových stránkách „Počet km: 92 tisíc km“ ve spojení s informací: „V AAA AUTO si můžete být jisti, že stav tachometru odpovídá reálně najetým kilometrům“.

V posuzované věci nebylo stěžovatelce kladeno za vinu to, že nezjistila správný stav najetých kilometrů, ale to, že spotřebitele v obou případech informovala o tom, že skutečně najeté kilometry odpovídají stavu tachometru.

„ To nelze vyložit jinak, než že jim tvrdila, že si je správností stavu tachometru jistá. To je samo o sobě výrazná přidaná hodnota, která ovlivňuje rozhodnutí spotřebitele takové vozidlo koupit, neboť právě s ohledem na podvody související se stáčením kilometrů může mít u nijak negarantované informace o stavu tachometru obavu, že skutečnému stavu neodpovídá. Informace o tom, že skutečný stav odpovídá stavu tachometru, se však v prvém případě později ukázala jako nepravdivá, a ve druhém případě o nepravdivosti uváděné informace dokonce stěžovatelka již věděla“, uvedl soudce Nejvyššího správního soudu Petr Mikeš.

Zákono ochraně spotřebitele stanoví, že se zakazuje užívání nekalých obchodních praktik, mimo jiné při nabízení nebo prodeji výrobků. Nekalé jsou zejména klamavé a agresivní obchodní praktiky a obchodní praktika je klamavá, je-li při ní užit nepravdivý údaj.

Společnost AAA AUTO se proti uložení pokuty bránila zejména tím, že před prvním nabízením a prodejem provedla kontrolu vozidla v databázi soukromé společnosti, která byla v té době nejlepší dostupná na trhu.  Podle uvedeného zákona však právnická osoba za správní delikt neodpovídá pouze tehdy, když prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení právní povinnosti zabránila. Nejvyšší správní soud proto tuto obranu odmítl, protože bylo zřejmé, že i společnost AAA AUTO si byla vědoma, že údaje v databázi mohou být neúplné či nepřesné a neprokázala, že by vyvinula jakoukoliv další snahu k ověření správnosti stavu tachometru. Pouhá kontrola v takové databázi proto požadavku veškerého úsilí neodpovídá.

Informace k rozsudku ze dne 19. ledna 2017, sp.zn. 9 As 93/2016. Celý rozsudek zde.