„Kromě dětského ombudsmana je v současnosti aktuální i příprava na ustavení instituce, která by dohlížela na dodržování lidských práv obecně. Proto jsme se s panem zástupcem dohodli, že se bude věnovat právě oblastem, které mají lidskoprávní přesah,“ předeslal poslancům ombudsman Stanislav Křeček.

Vít Alexander Schorm popsal dosavadní vývoj, kdy veřejnému ochránci práv postupně přibývaly kompetence, jako je dohled nad zacházením s lidmi omezenými na osobní svobodě, prosazování rovného zacházení nebo ochrana lidí s postižením. Ombudsman tak v současnosti řeší nejen případy jednotlivých stěžovatelů, ale i systémové a koncepční otázky. Toto spojení více aspektů práce v jedné instituci se podle obou představitelů osvědčilo.

Zástupce ombudsmana vzpomenul i nedávnou návštěvu u slovenského ombudsmana (více ZDE) a v tamní vnitrostátní lidskoprávní instituci: „Na Slovensku kromě ombudsmana působí více samostatných orgánů. Kromě Střediska pro lidská práva, které je tamní vnitrostátní institucí pro lidská práva, je to například komisař pro děti nebo komisař pro lidi s postižením. Cítili jsme, že toto nastavení nebude pro praxi příliš šťastné. Jejich práce se zřejmě překrývá. Velmi pak záleží na vztazích mezi jednotlivými institucemi a jejich vzájemné komunikaci,“ zhodnotil Vít Alexander Schorm.

V další diskuzi s poslanci se veřejný ochránce práv zaměřil na aktuálně projednávaný zákon o jednotném environmentálním stanovisku (ZDE) a zopakoval, že by se podle jeho názoru měl proces povolování staveb opět více otevřít pro účast občanských spolků. Argument, že zapojení spolků následná stavební řízení neúměrně prodlužuje, se podle ombudsmana ukázal jako lichý. Od roku 2018, kdy se spolky nemohou účastnit velké části povolovacích procesů podle stavebního zákona, se totiž délka řízení nijak podstatně nezkrátila. Občanské spolky mohou podle ombudsmana v řízeních přicházet s cennými informacemi z oblasti ochrany životního prostředí v dané lokalitě a přispívat tak k tomu, aby byly výsledné stavby šetrnější k přírodě.

Ombudsman také věnoval poslancům příručku Jak psát srozumitelné úřední texty (ZDE). V ní ukazuje, jak je možné i o složitých právních tématech psát tak, aby čtenáři dokumentům porozuměli a mohli podle nich jednat.