Ombudsman se vězeňství věnuje již od svého vzniku a od roku 2006 pak provádí systematické návštěvy míst, kde jsou lidé omezeni na svobodě, kam patří také věznice. Ombudsman je ze zákona povinen dohlížet na to, aby ve věznicích nedocházelo k mučení, či jinému špatnému zacházení, aby byla respektována lidská důstojnost a aby život člověka odsouzeného k výkonu trestu odnětí svobody neztrácel smysl. Sborník proto přináší jednak výklad toho, co vyžaduje právní úprava a dále přináší výběr stanovisek ombudsmana za uplynulých deset let.

Za jednotlivými právními stanovisky ombudsmana se přitom skrývají konkrétní lidské osudy. Třeba případ muže, který pro těžký zdravotní stav požádal o odklad trestu, soud jeho žádosti vyhověl, ale rozhodnutí mu doručil pozdě. Muž nastoupil do vězení, kde po několika týdnech zemřel.

V dalším případě byl muž převezen do civilní nemocnice ke gastroskopickému vyšetření. V přítomnosti dvou dozorců mu bylo vyšetření provedeno v situaci, kdy ležel spoután na nohou i na rukou. V jiném případě zase ombudsman řešil permanentní kamerový dozor na celách ve vazební věznici, čímž docházelo k porušování práva na soukromí.

Ostatně jedním z cílů trestu má být náprava odsouzeného a jeho návrat do společnosti po vykonání trestu. Během trestu má odsouzený stejně jako jakýkoliv jiný člověk právo na lidskou důstojnost, slušné zacházení nebo na kontakt s vnějším světem. Podmínky, jaké ve věznicích panují, vypovídají především o společnosti, která trestá.

České vězeňství se bohužel dlouhodobě potýká s přeplněností věznic. Tento velký problém výrazně ovlivňuje život vězňů a také práci příslušníků vězeňské služby. V rámci Evropské unie máme jeden z nejvyšších podílů vězňů v populaci.

Sborník shrnuje, jaké mají být například materiální podmínky ve věznicích a vybavení jednotlivých cel, jak se má předcházet šikaně nebo jak se má řešit, pokud k ní dojde, jak se má přistupovat ke kázeňským trestům nebo k používání donucovacích prostředků. Publikace je díky šíři pokrytých témat určena nejen odborné veřejnosti nebo ředitelům věznic, ale může pomoci také právním zástupcům odsouzených nebo jejich příbuzným.

Díky desítkám systematických návštěv, které právníci a právničky ombudsmana vykonali ve věznicích České republiky, přináší publikace nejen shrnutí toho, jak by situace měla vypadat, ale také reflektuje reálný zjištěný stav nebo nejčastějších prohřešky.

Zveřejněná stanoviska ombudsmana pak nejčastěji vychází z podnětů samotných vězňů nebo jejich příbuzných. Ombudsman obdrží každý rok několik set takových podnětů. V roce 2018 to bylo 450 podnětů.

Sborník Vězeňství II najdete ZDE.