Česká ekonomika prochází nejhorším propadem za posledních deset let, do konce roku může přijít o práci několik stovek tisíc lidí a na podzim bude muset navíc začít platit nájem řada domácností, které dostaly možnost platby dočasně odložit – už teď je jasné, že řada z nich to nezvládne a o bydlení přijde. Jednou z nejvíce postižených skupin jsou matky samoživitelky, které už teď mnohdy nemají na zaplacení nájemného. Již v roce 2018 bylo v Česku 80 000 lidí - z toho 20 000 dětí - v bytové nouzi, tedy na ubytovnách, v azylových domech, nevhodných bytech nebo na ulici. Od té doby se podle odborníků toto číslo zvyšuje a lze očekávat, že koronakrize tento růst ještě posílí.

Stávající řešení vzhledem k rozsahu problému nepostačují

„S ohledem na kapacitu a možnosti azylových domů nelze počítat s tím, že dokáží zajistit bydlení pro domácnosti, které se kvůli koronakrizi budou dostávat do bytové nouze. Nehledě na to, že pro většinu rodin, které se ocitnou bez přístřeší, je umístění do azylového domu jako sociální služby nevhodné, protože ve skutečnosti potřebují hlavně dlouhodobé bydlení,“ říká Jaroslav Vejmola z Armády spásy, která provozuje 14 azylových domů v šesti krajích České republiky.

Situaci nijak neřeší ani stát. Je zřejmé, že do voleb už vláda nestihne nesplní svůj závazek přijmout zákon o sociálním či dostupném bydlení. Ani o program Výstavba, který měl podle Andreje Babiše slíbený zákon o sociálním bydlení nahradit, není ze strany obcí zájem. „Celkové množství peněz vložených do programu je nedostatečné, z jedné miliardy je možné pořídit přibližně pouze 500 bytů ročně, přičemž proces výstavby od projektu po dokončení trvá několik let a udržitelnost je dvacet let,“ říká ředitel Platformy Vít Lesák a dodává, že ani tyto omezené prostředky obce nechtějí čerpat. Chybí jim dlouhodobý výhled státní politiky a rámec sociálního bydlení.

Potřebujeme rozvoj nástrojů podpory v bydlení napříč republikou

Jednoduchým opatřením, které už pomohlo odvrátit hrozící ztrátu bydlení především u mnoha seniorů, jsou kontaktní místa bydlení, kam se lidé v nouzi mohou obrátit pro pomoc a právní poradenství. Tato kontaktní místa už mohou využít například lidé na Praze 3, 7 a 10, v Písku, Mostě a Brně, připravují se v Liberci, Českých Budějovicích a Jihlavě.

Jedním z nejúčinnějších opatření proti dalšímu růstu bezdomovectví je pak rozvoj systému garantovaného bydlení. „Některé domácnosti nemohou sehnat bydlení, protože je pronajímatelé vnímají jako rizikové. Bojí se, že by jim tito nájemníci neplatili nájem, poškozovali byt nebo dělali jiné potíže. Výsledkem ovšem je, že tito lidé končí na ubytovnách nebo na ulici a státu pak způsobují mnohonásobně větší výdaje, než kdyby normálně bydleli. Jejich potíže se sháněním bytů přitom umí jednoduše vyřešit systém garantovaného bydlení,“ vysvětluje Vít Lesák.

V systému garantovaného bydlení vstoupí mezi pronajímatele bytu a nájemce garant, který pronajímateli zajistí, že nájemné bude vždy včas zaplaceno, a že případné škody a opotřebení budou omezeny a rychle vyřešeny. Tento systém tak mimo jiné zamezí byznysu provozovatelů ubytoven, kteří parazitují na systému současných dávek na bydlení, a zároveň pomáhá většímu využití existujícího bytového fondu. Majitelé totiž díky poskytnutým garancím svůj byt raději začnou pronajímat, než aby jej nechali neobsazený.

V Moravskoslezském kraji se takto podařilo v posledních letech zabydlet stovky rodin z ubytoven – toto opatření však bylo hrazeno z evropských fondů, což je nejistý zdroj financování dostačující pouze na omezené množství projektů. Rychlé navýšení státní podpory pro rozvoj systému garantovaného bydlení spolu se sítí kontaktních míst bydlení a dalších doprovodných nástrojů je proto nejjistějším a kriticky potřebným opatřením proti rozšiřování bezdomovectví v důsledku současné krize.

Další informace k problematice dostupnosti bydlení a řešení otázky bezdomovectví najdete ZDE.