Do prestižního mezinárodního registru Paměť světa UNESCO byl zapsán originální projekční pás Émila Reynauda k představení Autour d’une Cabine (Okolo kabiny) z roku 1894. Jedná se o jedinečný doklad rané filmové techniky, kterou její autor předstihl bratry Lumi?rovi. Tento ručně malovaný fragment animované grotesky ze sbírek Národního technického muzea se tak zařadil mezi 348 nejvýznamnějších dokumentů, kterým se tohoto ocenění napříč všemi kontinenty dostalo.

Mezi dokumenty zapsané do prestižního mezinárodního registru Paměť světa UNESCO patří například světoznámé deníky Anny Frankové, autograf Mše h moll Johanna Sebastiana Bacha, 42řádková Gutenbergova bible a další unikátní doklady lidské historie. Uvedený projekční pás je teprve pátým dokumentem z České republiky, který byl do registru Paměť světa UNESCO zapsán. V minulosti se stejného ocenění dostalo pouze čtyřem souborům ze sbírek Národní knihovny (např. sbírce středověkých rukopisů české reformace či sbírce českých a slovenských samizdatových periodik z let 1948 až 1989).

Émile Reynaud (1844–1918) byl francouzským vynálezcem a patřil mezi průkopníky veřejných filmových představení, které stály u zrodu kinematografie. V roce 1877 přihlásil k patentování přístroj nazvaný praxinoskop, který postupně zdokonaloval, a v roce 1888 zkonstruoval projekční praxinoskop – optické divadlo. Začal připravovat hromadné projekce před obecenstvem, podnik velmi podobný budoucímu kinu. Dne 28. října 1892 byla Reynaudem uspořádána první veřejná projekce v Musée Grévin za doprovodu původní hudby Gustava Paulina.

Émile Reynaud promítal filmy, které sám vlastnoručně zhotovil. Ručně kreslené a kolorované obrázky na celuloidových destičkách vlepoval mezi dva papírové pásy, které byly vyztuženy pásky z ocelového plechu a obroubeny textilní lemovkou. Uprostřed pásu byly perforační otvory, které zajišťovaly přesný transport přístrojem. Představení sestavené ze třech takových pásů trvalo asi 40 minut a do roku 1895 se jich uskutečnilo přes 4000. K promítaným snímkům se řadí i Pauvre Pierot (1892) a Autour d’une Cabine (1894), jejichž fragmenty se jako jediné dochovaly. Právě jeden fragment Autour d’une Cabine o délce 16 políček věnoval v roce 1925 vynálezcův syn Paul Reynaud Národnímu technickému muzeu, kde je uchováván jako doklad lidského důmyslu a vytrvalosti.

Důvodem, proč se ostatní pásy nedochovaly, byl konkurenční vynález bratří Lumi?rů. Po 28. prosinci 1895, kdy Lumi?rové realizovali první kinematografickou projekci, začala návštěvnost optického divadla klesat úměrně se vzrůstající oblibou lumi?rovských představení a v roce 1900 byl Reynaud nucen své divadlo zavřít. Nedokázal se s touto skutečností vyrovnat, rozbil všechny své přístroje a filmy naházel do Seiny.

O zápisu projekčního pásu Émila Reynauda do uvedeného registru bylo rozhodnuto na základě doporučení Mezinárodního poradního výboru programu Paměť světa UNESCO, které schválilo nominaci předloženou Národním technickým muzeem, francouzským CNC – Centre national du cinéma et de l’image animée a vnučkou Émila Reynauda, paní Josette Oudart-Reynaud. Vedle sbírkového předmětu Národního technického muzea tvořily součást úspěšné nominace rovněž dokumenty z pozůstalosti Émila Reynada dnes uchovávané ve Francii (především další fragmenty projekčních pasů k představením Autour d’une Cabine a Pauvre Pierrot).

Unikátní Reynaudův projekční pás bude v Národním technickém muzeu vystaven od 23. února do 1. března 2016. Poté bude nahrazen jeho novodobou kopií.

NTM usiluje o zapsání tzv. Kynžvartské daguerrotypie do registru Paměť světa UNESCO

V rámci expozice Národního technického muzea s názvem Fotografický ateliér mohou návštěvníci rovněž obdivovat další dokument mimořádné hodnoty, tzv. Kynžvartskou daguerrotypii. Národní technické muzeum proto ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, z jehož sbírek daguerrotypie pochází, připravilo její nominaci do registru Paměť světa UNESCO. Autorem Kynžvartské daguerrotypie je Louis-Jacques-Mandé Daguerre, samotný vynálezce daguerrotypického procesu. Daguerre tento obraz zhotovil v roce 1839 a ještě před tím, než byly podrobnosti daguerrotypického postupu zveřejněny na zasedání francouzské Akademie věd 19. srpna 1839, jej daroval rakouskému kancléři Metternichovi.