V souvislosti s tím byl také program Rady tematicky zaměřen na domácí a genderově podmíněné násilí. Rada mimo jiné projednala Souhrnnou zprávu za rok 2014 o plnění Národního akčního plánu prevence domácího násilí na léta 2011–2014. V rámci zasedání se dále představila Genderová expertní komora ČR a nezisková organizace Jako doma. Obě prezentace se také vztáhly k tématu genderově podmíněného násilí. Rada projednala spolupráci Oddělení rovnosti žen a mužů ČR na činnosti Evropského institutu pro rovnost žen a mužů vztahující se k agendě genderově podmíněného násilí. Rada rovněž přijala usnesení, kterým doporučuje Ministerstvu vnitra ČR, aby se v rámci jednoho ze svých dotačních programů více zaměřilo na práci s násilnými osobami. Dalším důležitým bodem programu byla diskuse o možnostech navázání tematiky genderově podmíněného násilí na Operační program Zaměstnanost.

Odbornící rokovali o znásilnění
Mezinárodní konference s názvem Znásilnění: o čem se nemluví byla realizovaná v rámci projektu Domácí násilí a genderově podmíněné násilí / Uplatňování hlediska rovných příležitostí žen a mužů a podpora slaďování pracovního a soukromého života, financovaného z Norských fondů. Konference se uskutečnila v rámci16 dní aktivismu proti násilí na ženách, které probíhají od 25. listopadu do 10. prosince.

„Znásilnění je problém, který se v České republice příliš neřeší. Touto konferencí chceme dané téma otevřít a hledat efektivní nástroje jeho řešení,“ řekla náměstkyně pro řízení Sekce pro lidská práva Martina Štěpánková, která konferenci rovněž zahájila svým úvodním slovem. Denně jsou v České republice oficiálně registrována dvě až tři znásilnění. Na základě výzkumů přitom můžeme předpokládat, že se do hlášení dostane pouhých 10 % všech znásilnění. Ročně tak bývá v Česku znásilněno v průměru sedm tisíc žen, přičemž pouhá dvě procenta případů se dostanou k soudům. Se sexuálním násilím se v průběhu svého života setká až 25 % žen a 6 až 10 % mužů. Oficiální statistiky ovšem postihují pouhý zlomek skutečného výskytu jevů sexuálního násilí.

Na konferenci v rámci prvního bloku s názvem Znásilnění v genderových souvislostech přednesli své příspěvky Šárka Blatníková z Institutu pro kriminologii a sociální prevenci (Násilná sexuální kriminalita: téma pro odbornou i laickou veřejnost), Emil Carlson z norské organizace Alternativ til Vold (Sexuální násilí v partnerském vztahu: Norská zkušenost), Gabriela Bártová z Amnesty International (Vyzývavé oblečení jako důvod ke znásilnění: výsledky výzkumu veřejného mínění), Klára Kalibová z organizace In IUSTITIA (Stereotypní představy o tzv. pravém znásilnění a důvěryhodnosti poškozené) a David Oplatek z neziskové organizace proFem (Právní postavení obětí znásilnění a sexuálního násilí: kazuistika).

Ve druhém bloku s názvem Jak efektivně pomáhat vystoupila sexuoložka a psychoterapeutka Jana Spilková (Role zdravotnictví při pomoci obětem sexuálního násilí a znásilnění), Alena Kolářová z Krajského ředitelství policie Praha (Zvlášť zranitelné oběti: příklad přístupu Krajského ředitelství polici hl. města Prahy), Zuzana Chomová a Lada Poláková z Intervenčního centra Praha (Intervenční centra a sexuální násilí) a Simona Zatloukalová z organizace Rozkoš bez rizika (S tebou ne! aneb Prevence násilí na ženách v sexbyznysu).

Mezi důležité závěry z konference patří to, že je téma znásilnění opředené řadou stereotypů a mýtů. Lidé si například často představují, že se znásilnění odehrává na veřejně dostupném místě a dopouštějí se ho neznámí pachatelé. V 60 % případů se přitom jedná o osobu blízkou a nejčastěji ke znásilnění dochází v soukromí. Dalším závěrem konference byla potřeba více pracovat s osobami z profesí, které se bezprostředně setkávají s oběťmi znásilnění jako například zdravotnický personál či policie. Jako užitečná se rovněž ukazuje spolupráce policie, soudů, neziskových organizací a státní správy při řešení tématu znásilnění.