Letošní, již XXI. ročník konference s podtitulem „Nové výzvy do dalších období“, se konal pod záštitou ministra zemědělství Miroslava Tomana v Hluboké nad Vltavou. Všichni přítomní se shodli, že pozemkové úpravy jsou jedinečným nástrojem a je třeba, aby je stát nadále podporoval jak legislativně, tak především finančně.

Česká krajina potřebuje vyvážený vztah mezi zachováním přírodních zdrojů a udržitelným rozvojem zemědělství. Smysluplné pozemkové úpravy jsou proces, který probíhá již čtvrt století a přispívá k tomuto vyváženému vztahu zemědělce a krajiny. „Aktuálně máme ukončeno 2 427 komplexních a 2 931 jednoduchých pozemkových úprav na celkové rozloze téměř 1,2 milionu ha, což je skoro 27 % výměry zemědělského půdního fondu. Úspěšně jsme dokončili přibližně 98 % všech zahájených řízení. Další projekty společných zařízení za přibližně 1,7 miliardy Kč máme připravené k realizaci, bohužel ale na ně nemáme v současné době finanční prostředky. Nově se snažíme získat dotace i z Operačního fondu životního prostředí, kam jsme podali žádosti v celkové výši přesahující 100 milionů korun,“ uvedl v úvodní řeči ústřední ředitel SPÚ Martin Vrba. Europoslanec a předseda Sdružení místních samospráv ČR (SMS) Stanislav Polčák ve své úvodní řeči také označil pozemkové úpravy za klíčový nástroj pro rozvoj obcí a vyjádřil nutnost navýšení finančních prostředků k jejich realizaci. „Oceňuji také, že na adaptaci na změny klimatu a změny v krajině budou uvolněny evropské zdroje, což jsem také úspěšně navrhoval,“ doplnil Polčák. Bez zapojení samotných občanů a zástupců samospráv to ale nepůjde, jak upozornil vedoucí projektový manažer Svazu měst a obcí ČR (SMO) Antonín Lízner: „Téma pozemkových úprav je pro SMO a jejich obyvatele, ačkoli to mnozí netuší, nejdůležitějším tématem jejich života.“ K zajištění dostatku finančních prostředků vyzval na konferenci také Michal Pochop, spoluorganizátor konference a předseda Českomoravské komory pozemkových úprav.

Pro letošní ročník konference zvolil SPÚ model panelových diskuzí. Účastníci změnu hodnotili velmi pozitivně. První panelový blok se věnoval aktuálním tématům globální změny klimatu a adaptace na ní v podmínkách ČR, ohrožení půdy erozí, povodněmi z přívalových srážek a suchem a v neposlední řadě také vnímáním těchto hrozeb z pohledu státní správy a samosprávy. „Asi zde nemusíme polemizovat nad tím, zda klimatická změna existuje nebo ne, stejně tak je jasné, že teplota poroste směrem vzhůru. Jde o to, abychom udělali vše pro zmírnění negativního scénáře pro 2. polovinu 21. století,“ upozornil Petr Hlavinka, docent Ústavu agrosystémů a bioklimatologie při Mendelově univerzitě v Brně a vědecký pracovník Ústavu výzkumu globální změny AV ČR. Linda Stuchlíková, ředitelka odboru obecné ochrany přírody a krajiny Ministerstva životního prostředí ČR (MŽP) představila hlavní body Národního akčního plánu (NAP) adaptace na změnu klimatu, který je implementačním dokumentem Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR. Jeho cílem je zmírnit negativní dopady a v co největší míře zachovat dobré životní podmínky a uchovat a případně vylepšit hospodářský potenciál pro příští generace. „Jedním z mnoha cílů NAP je i zvýšit efektivitu pozemkových úprav s ohledem na změnu klimatu,“ upozornila Stuchlíková s tím, že v září letošního roku bude MŽP informovat vládu o naplnění NAP a v prosinci dále vládě předloží novou adaptační strategii. Členem prvního panelu byl i Jan Vopravil, vedoucí Oddělení pedologie a ochrany půdy Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy.  Upozornil na skutečnost, že každý jednotlivý degradační proces s sebou přináší řetězovou reakci, a tedy i další degradační procesy poškozující půdu. „Od roku 1938 se retenční schopnost krajiny snížila o 2,4 miliardy kubíků vody. Naše zemědělská půda by mohla zadržet až 8,4 miliard kubíků vody, zvládne jí však pojmout kvůli erozi, utužení, dehumifikaci a ztrátě biologické aktivity jen něco přes 5 miliard kubíků,“ sdělil Vopravil. Důležitost pozemkových úprav jako nástroje protipovodňové prevence vyzdvihla Pavla Štěpánková vedoucí Oddělení hospodaření s vodou z Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. M. Připomněla, že v ČR je celkem 9 261 takzvaných kritických bodů, kde potenciálně hrozí povodně. Týká se to zhruba 13 000 kilometrů vodních toků a přibližně 400 000 obyvatel. Při plánování pozemkových úprav je tak podle ní třeba zaměřit se právě na tyto body.