Nezastupitelnost zmíněných opatření se potvrdila při nedávné úspěšné eradikaci afrického moru prasat, ale také při opakovaných vlnách ptačí chřipky v Evropě včetně té letošní. Striktní dodržování pravidel biobezpečnosti se nevztahuje jen na zmíněná onemocnění, ale platí pro všechny nebezpečné nákazy.

Dodržování pravidel biologické bezpečnosti chrání hospodářství před zavlečením nákazy a jejím šířením. Zároveň umožňuje její včasné odhalení a zavedení opatření při jejich vzniku. Respektování pravidel také vede ke zjištění zdrojů nákazy a zajišťuje bezpečnost produktů.

Kontrola biologické bezpečnosti ze strany úředních veterinárních lékařů představuje prověření plnění legislativou stanovených požadavků, které se týkají zabezpečení chovu hospodářských zvířat před zavlečením a šířením nákaz. Kontrolu biologické bezpečnosti každoročně plánuje a provádí SVS na hospodářstvích vybraných na základě analýzy rizika. Kromě toho se provádí také kontroly neplánované v případě podezření na nákazu nebo při výskytu nákazy. Kontrola biologické bezpečnosti představuje jednak fyzickou prohlídku chovu provedenou úředním veterinárním lékařem a také kontrolu dokumentace, kterou je možné plnění požadavků legislativy doložit.

Kontroly SVS zaměřené na dodržování biologické bezpečnosti v chovech zvířat ve vztahu k nákazám se v posledních letech pohybují mezi 1200 a 1500. V roce 2019 se jich uskutečnilo 1290 a loni jich přibylo na 1490. „Přestože závadovost kontrol meziročně mírně poklesla na necelých 18 % v loňském roce, nedostatky se bohužel stále objevují a chovatelé by ve spolupráci se soukromími veterinárními lékaři měli provádět i vlastní kontroly,“ uvedl ústřední ředitel SVS Zbyněk Semerád.

Kontroly biologické bezpečnosti se zejména zaměřují na to, jak je v chovu zabezpečeno odpovídající čištění, dezinfekce, dezinsekce a deratizace, jak se provádí ochrana napájecí vody a krmiv před znečištěním a kontaminací, jak je v chovu zajištěno odstraňování vedlejších živočišných produktů. Samostatnou důležitou kapitolou kontrol je zejména prověření zajištění bezpečného pohybu osob, ošetřovatelů a techniky uvnitř chovu.

Nejčastějšími nedostaky u chovatelů při dodržování biobezpečnosti je neprovedení předepsané zdravotní zkoušky, resp. vakcinace u zvířat v plném rozsahu a včas nebo nezajištění odstraňovaní vedlejších živočišních produktů.

Informační leták k biologické bezpečnosti, který je na k dispozici na webu SVS, slouží chovatelům k usnadnění přípravy dokumentace před kontrolou: Kontrola biologické bezpečnosti - leták pro chovatele ZDE

Nezastupitelnou roli při zajištění biobezpečnosti v chovech hospodářských zvířat mají soukromí veterinární lékaři. Soukromý veterinární lékař má často na starosti více chovů, a to i ve více krajích. Pohybuje se v rámci dne i v rozmezí chovů ve velkých vzdálenostech od sebe. O to více je potřeba dbát, aby nedošlo k rozvlečení nákazy mezi chovy i v souvislosti s veterinárním ošetřením. Soukromý veterinární lékař může být i efektivním konzultantem chovatele pro optimalizaci pravidel biobezpečnosti v daném chovu, protože je s reálným provozem hospodářství v rámci péče o zvířata dobře obeznámen, vidí přednosti i rizikové faktory a může na ně chovatele upozornit.

„Biosecurity považuji za velmi důležitou a bohužel často i zanedbávanou část péče o hospodářská zvířata. Sama jsem se během své praxe setkala se zavlečením některých nákaz. Působím v chovech skotu zejména v oblasti střední Moravy, zajíždím ale i do několika chovů v jiných krajích. Mám proto vytvořený soubor vlastních opatření, která chrání nejen chovy před zavlečením nákazy, ale také mne před možnými spory. V každém chovu mám k dispozici oděvy, obuv, materiál, kufřík a nástroje, které farmu neopouští. Autem nikdy nezajíždím až ke stájím. Neustále apeluji na chovatele, aby totéž vyžadovali i u ostatních návštěvníků farmy. Samozřejmostí je dodržování hygienických návyků veškerého personálu,“ uvedla prezidentka KVL Petra Šinová.