TA ČR podpořila ze státního rozpočtu 2,34 milionem korun výzkumný projekt s názvem ADAS, který je zaměřený na dopad moderních asistenčních prvků zabudovaných v automobilech na řidiče, potažmo bezpečnost v dopravě. Tvorbou a rozšířením nových postupů a metod v rámci vzdělávání a výcviku řidičů se zabýval tým výzkumníků z Filosofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci a Ústavu teorie informace a automatizace AV ČR. Jejich cílem bylo dosáhnout většího počtu uvědomělých a informovaných řidičů, a tím na celospolečenské úrovni zlepšit dopravní kulturu v zemi.

Výzkumníci mapovali, jaký pozitivní, případně negativní dopad mají asistenční systémy na dopravní bezpečnost. Popisovali proces a míru adaptace řidiče na tento inovační prvek v motorových vozidlech.

„Asistenční systémy jsou extrémně rychle se rozvíjející fenomén automobilového průmyslu, který bude v budoucnu hrát zcela zásadní roli v užívání automobilů. Takovými inovacemi se musíme zabývat nejen po stránce vývojové, ale právě po stránce dopadů na člověka, protože jeho selhání stojí v pozadí až pětadevadesáti procent nehod. Z tohoto pohledu je státní podpora právě takovýchto výzkumů velmi důležitá,“ vysvětlil předseda TA ČR Petr Konvalinka.

Mezi asistenční prvky patří například tempomat, systém varování před čelní srážkou či vyjetím z pruhu, hlídání slepého úhlu, detekce únavy řidiče, rozpoznávání a zobrazení dopravních značek, nebo automatická dálková světla, parkovací asistent a navigace. Tým olomoucké univerzity pokryl problém jak z pohledu jednotlivého řidiče, tak z pohledu celé společnosti. Vyvinul nástroje pro prevenci i výcvik řidičů, které jim pomohou asistenční prvky přijmout, lépe pochopit jejich funkčnost a limity, a v konečném důsledku zabrání přeceňování jejich možností, nebezpečnému přenášení odpovědnosti na „stroj“ a snížení pozornosti při řízení.

Základem dotazníkové šetření

Tým využil poznatky z rozsáhlého dotazníkového šetření, jehož se zúčastnilo celkem 526 osob z celého generačního spektra oprávněných řidičů. Třetinu tvořily ženy. Předmětem dotazů nebyly jen samotné zkušenosti s asistenčními prvky, například ve smyslu: Dovedete říct, jak se v určitých situacích bude systém chovat? Zažil jste někdy situace, kdy Vám aktivovaný systém naopak způsobil nepříjemnosti?  Ale například i názory a postoje lidí na přijetí systémů mezi povinnou výbavu, výuku užívání systému v autoškole apod.