Hodinky připadly ÚZSVM  na základě usnesení Okresního soudu Praha-západ jako odúmrť po zemřelém bez dědiců. Součásti pozůstalosti byly movité i nemovité věci, které byly nabízeny nejdříve prostřednictvím webových stránek k bezúplatnému převodu státním institucím. Na zveřejněnou nabídku reagovalo Národní technické muzeum, které si z nabízených předmětů vybralo desatero hodinek, mezi nimiž byly např. renomované značky jako Omega či Karel Suchý a synové a jedno divadelní kukátko. Movité věci v hodnotě 24 580 Kč byly technickému muzeu převedeny bezúplatně.

Hodinky od firmy Suchý jsou pro muzeum zajímavé z historického hlediska. Dle dostupných informací na internetu byla dílna otevřena v roce 1822. Na dílně byly umístěny pouliční hodiny a Pražané se u nich scházeli. Synové majitele se také věnovali tomuto řemeslu. Nejstarší syn založil továrnu na kapesní hodinky ve švýcarském údolí La Chaux-de-Fonds, jeho mladší bratr otevřel prodejnu ve Vídni. Firma zanikla v období kolem první světové války.