V rámci dědického řízení byl projednáván dům se stavební parcelou, finanční částky na několika účtech a rovněž cenné papíry. Jelikož výše dluhů činila pouze 46 000 Kč, vyšplhala se čistá hodnota pozůstalosti až na částku 1,16 milionu Kč.

Jediný syn této ženy se u soudní komisařky nejprve přihlásil, poté však přestal komunikovat, a i přes veškerou snahu notářky se jej nepodařilo vypátrat. Byl proto v šestiměsíční lhůtě vyzván, aby se přihlásil u příslušného okresního soudu nebo u notářky, což však neučinil. Z tohoto důvodu jde o tzv. dědice neznámého pobytu, kterému sice dědické právo nezaniklo, ale při projednání pozůstalosti k němu již nadále nebylo přihlíženo a celé dědictví tak připadlo státu jako tzv. odúmrť.

Odúmrť je v právním řádu České republiky obecně definována v občanském zákoníku takto: dědictví, které nenabude žádný dědic, připadne státu. Příslušnost ÚZSVM hospodařit s takto nabytým majetkem vyplývá ze zákona o majetku státu.