Naštěstí se pochybení prakticky vždy podaří napravit. V souvislosti s invalidními důchody se na ombudsmana ročně obrátí více než 300 lidí.

Na ombudsmana se obrátila maminka a současně opatrovnice mladé ženy kvůli jejímu invalidnímu důchodu. Ten jí byl ve třetím stupni přiznán od dvaceti let. Matka ale namítala, že zdravotní stav její dcery je neměnný od úrazu, který v dětství utrpěla. Nechápala proto, proč dceři nebyl přiznán k dřívějšímu datu.

Ombudsman zahájil šetření, aby zjistil, jaké důvody vedly Českou správu sociálního zabezpečení k přiznání invalidního důchodu od pozdějšího data. „Zjistili jsme, že posudkový lékař stanovil datum vzniku invalidity ke dni vydání zprávy z psychologického vyšetření a neuvedl k tomu žádné jiné odůvodnění. Takový závěr je nepřesvědčivý, zvlášť když ze samotné zprávy vyplývalo, že dcera stěžovatelky má vážné problémy dlouhodobě, už od dětství,“ vysvětluje ombudsman Stanislav Křeček. Ve zprávě se totiž uvádělo, co je příčinou problémů, a například i to, že žena kvůli svému stavu musela opakovat šestou třídu základní školy, později na speciální škole pro žáky s mentálním postižením nebyla schopna dokončit žádný ze speciálních učebních oborů, nezvládá zátěž, nevydrží se soustředit, nedokáže plnit sled jednoduchých po sobě následujících úkolů, není schopna organizovat si čas apod.

Příčinou všech těchto problémů byl úraz. V dětství ženu srazilo auto a utrpěla přitom vážná zranění. Byla v kómatu a došlo k trvalému poškození mozku. Od té doby měla značné problémy, byla sledována na neurologii, byla psychologicky vedena a léčena. Projevila se u ní lehká mentální retardace, ale především vážné psychické problémy. Nikdy se nepodařilo najít pro ni zaměstnání, nedokáže samostatně pracovat, selhává v péči o zdraví, domácnost, v osobních aktivitách je schopna vykonávat jen některé jednoduché činnosti, a to pod dohledem kompetentní osoby. Neorientuje se, není schopna chápat důsledky svého jednání. I proto ji soud omezil ve svéprávnosti a opatrovnicí určil její matku, která na ni stále dohlíží a pomáhá jí.

Po seznámení se s podklady ombudsman dospěl k závěru, že stanovení data vzniku invalidity je velmi nepřesvědčivé. Požádal proto ČSSZ, aby případ posoudila s důrazem na možnost stanovit datum vzniku invalidity k dřívějšímu datu. ČSSZ okamžitě provedla mimořádnou kontrolní lékařskou prohlídku. Posudkový lékař v rámci ní dospěl k závěru, že invalidita vznikla o čtyři roky dříve, byla prokazatelná od začátku studia na speciální škole pro žáky s mentálním postižením. Protože podle nového posouzení invalidita vznikla ještě před 18. rokem života, měla žena nárok na mimořádnou výši invalidního důchodu. ČSSZ následně vydala rozhodnutí, kterým jí od nově stanoveného data přiznala invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně a poukázala jí také doplatek k důchodu ve výši téměř 500 000 Kč.