Ombudsmanka ve svém šetření konstatovala zjištění diskriminace. Na základě zprávy ombudsmanky a zjištění inspekce práce podala stěžovatelka žalobu. Žena u soudu uspěla. Zaměstnavatel – vysoká škola – se ženě omluvil a zaplatil jí finanční kompenzaci za způsobenou újmu.

Děkanka a současně vedoucí katedry zacházela se stěžovatelkou odlišně od ostatních zaměstnanců. Projevovalo se to například pozdním předáním mzdového výměru, pozdním zpracováním podkladů pro hodnocení stěžovatelky, snižováním důstojnosti stěžovatelky, vytvářením ponižujícího prostředí a především prodloužením pracovní smlouvy pouze na jeden rok, i když jiným pracovníkům byla prodlužována na delší období.

Podle stěžovatelky byla v roce 2013 dvěma z pěti zaměstnanců katedry starších 50 let prodloužena pracovní smlouva pouze o jeden rok. Dalšímu z těchto pěti zaměstnanců nebyla pracovní smlouva prodloužena vůbec a pracovní poměr jedné zaměstnankyně skončil uplynutím sjednané doby následující rok. Jinému zaměstnanci katedry, kterému bylo 33 let, byla smlouva prodloužena o tři roky.

Nový vedoucí katedry měl ostatní zaměstnance katedry varovat, že pokud nepřeruší kontakt se stěžovatelkou, budou propuštěni. Samotnou stěžovatelku pak vulgárně urážel.

Zjištění inspekce práce

V roce 2014 byla stěžovatelka jako jediná zaměstnankyně katedry poslána na mimořádnou lékařskou prohlídku k závodní lékařce. Předmětem této prohlídky byl zejména psychický stav stěžovatelky. Inspekce práce označila ve svém šetření tento akt za projev šikanózního výkonu práva.

Inspekce práce také zjistila, že obvyklá délka prodloužení pracovní smlouvy byla na této katedře tři roky a v některých případech i pět let. V případě stěžovatelky to by však pouze jeden rok. Po jeho uplynutí bylo na její místo vypsáno výběrové řízení se stejným druhem práce, jaký vykonávala stěžovatelka. Inspekce práce zhodnotila tento postup jako účelový.

V průběhu první poloviny roku 2014 byl pracovníky sympatizujícími s tehdejším vedoucím katedry vytvářen nátlak na stěžovatelku. Zároveň byl vytvářen nátlak na ty, kteří sympatizovali se stěžovatelkou – byli zastrašováni a upozorňováni, že zvolili nevhodnou stranu sporu.

Inspekce práce také zjistila, že zaměstnavatel dlouhodobě toleroval, když vyučující, kteří měli odpolední výuku, docházeli do zaměstnání později. Přesto po některých zaměstnancích bylo vyžadováno, aby striktně dodržovali pracovní dobu, byť jim takto vzniknuvší práce přesčas nebyla proplácena. Takové jednání považovala inspekce práce za šikanózní.

Zjištění ombudsmanky

Vzhledem k omezeným možnostem dokazování se ombudsmanka zaměřila pouze na tři vybraná jednání, a to prodloužení pracovní smlouvy pouze o rok, vyžadování doložení důvodů absence a nařízení mimořádné lékařské prohlídky.

Všechna tato jednání se ukázala jako mimořádná a na pracovišti neobvyklá. Stěžovatelka také namítala, že k nepříznivému zacházení došlo z důvodu jejího věku. Vzniklo tak podezření, zda se univerzita nedopustila diskriminace.

Ombudsmanka vyzvala rektora, aby jednání univerzity vůči stěžovatelce zdůvodnil. Odůvodnění však byla nevěrohodná.

Neobvykle krátké prodloužení pracovního poměru bylo odůvodněno klesajícím počtem studentů. Tehdejší děkanka však vzápětí vyhlásila výběrové řízení na dvě místa odborných asistentů katedry. Nařízení mimořádné lékařské prohlídky rektor zdůvodnil stěžovatelčinými vyjádřeními stran jejího zdravotního stavu a odstoupením z projektu ze zdravotních důvodů. Vzhledem k tomu, že stěžovatelčino odstoupení z projektu časově nesouviselo s nařízením mimořádné lékařské prohlídky, považovala ombudsmanka zdůvodnění za účelové.

Okresní soud v Ostravě potvrdil zjištění diskriminace a nařídil fakultě vysoké školy se stěžovatelce omluvit. Současně nařídil škole uhradit náhradu nemajetkové újmy.

Zprávu o zjištění diskriminace najdete ZDE.