Velmi krásné plodenství má například rostlina pnoucí se po pergole pod expozicí alexandrů čínských nedaleko vstupu do zoo. Tato vytrvalá opadavá liána se silnými lodyhami tlustými 1¬2 cm a dlouhými až 12 metrů pochází z Dálného východu a je pozůstatkem původní subtropické flóry, která se v oblasti udržela. Roste v Číně, Koreji, Japonsku a částečně ve východní části Ruska. V tradiční čínské medicíně je tato rostlina známa již dávno. Je zde nazývána jako rostlina poskytující „plody pěti chutí“ (wu-wei-zi) – kyselé, hořké, sladké, palčivé a slané. Její léčivý vliv byl znám již v 5. století. Wu-wei-zi je uvedena také v lékopisu sestaveném slavným Li Š-čenem vydaném v roce 1596. V odborném světě je známa pod vědeckým názvem Schisandra chinensis a česky jako klanopraška čínská.

V našich klimatických podmínkách roste a plodí ve volné půdě. Vyžaduje dostatek vláhy, kyselejší půdní reakci a přistínění mladých rostlin. Rostlina snáší velmi silné mrazy, ale je občas po narašení poškozena jarními mrazíky. V přirozených podmínkách rostou jak rostliny jednodomé, tak i dvoudomé. V některých letech se tvoří jen květy samčí, v jiných samčí i samičí. Závisí to na podmínkách prostředí, jako je teplotní režim, výživa rostlin a vlhkost půdy. Ovlivněno je to také stářím rostliny, při prvním kvetení se prakticky tvoří pouze samčí květy, samičí se objevují až později. Obsahové látky ve větvičkách a plodech červené barvy posilují nervovou soustavu, zvyšují duševní i fyzickou aktivitu, působí proti depresi, zahánějí spánek a snižují únavu. Klanopraška patří mezi takzvané adaptogeny, tedy rostliny zvyšující odolnost organismu při zátěži a v extrémních podmínkách. Sbírají se plody, případně i větvičky. Připravují se z ní lihové tinktury, dá se použít i jako čaj. Obsahové látky mají prokazatelně antioxidační účinky.