Amazónek bělobřichý je menší druh jihoamerického papouška, který se vyskytuje v tropických oblastech severní Brazílie od řeky Madeira až po Maranhão. Nejčastěji se zdržuje v nížinném deštném lese podél vodních toků. O životě a rozmnožování tohoto druhu v přírodě však máme jen málo záznamů. Není známa ani početnost volně žijící populace, jelikož neexistuje systematický monitoring druhu. Počty volně žijících jedinců ale klesají, a to především z důvodu úbytku a ničení původního prostředí v důsledku kácení deštného lesa. Za posledních 25 let došlo ke ztrátě 30–40 % přirozených biotopů obývaných amazónky! Další hrozbou je pro ně ničení hnízdních lokalit, lov a odchyt ptáků pro obchod s domácími mazlíčky. V Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN je veden v kategorii „Endangered“ (ohrožený).

Druh je momentálně chován v 13 evropských zoologických zahradách, v počtu 32 jedinců (15 samců, deset samic a sedm jedinců zatím neurčeného pohlaví), ale rozmnožování se daří pouze v ostravské zoo, kde je amazónek chován od roku 2003. Zoo Ostrava je zároveň jedinou českou zahradou, kde je tento druh zastoupen. Nízký počet odchovů, celková vzácnost a ohrožení v přírodě jsou hlavními důvody, proč se tomuto druhu zoo v Ostravě intenzivně věnuje. „První chovný pár jsme sestavili v roce 2007. Poprvé ptáci zahnízdili v roce 2011 a od té doby téměř každoročně vyvádějí mláďata. Do současné doby pár odchoval 18 mláďat (devět samců a devět samic). Druhý pár byl sestaven v roce 2016. Tvoří jej samec odchovaný v Zoo Ostrava a samice získaná ze soukromého chovu. Tento pár poprvé hnízdil roce 2019 a do letošního roku odchoval sedm mláďat, z toho dvě samičky. Letošní mláďata tohoto páru, čtyři samce, mohou návštěvníci vidět spolu s dospělými amazónky ve voliéře papoušků. Mladí ptáci jsou ještě dobře rozeznatelní od rodičů – na hlavně mají tmavší pírka a břicho ještě není bílé,“ popisuje inspektorka chovu Yveta Svobodová, která vede Evropskou plemennou knihu pro tento druh papouška.

Amazónek bělobřichý (Pionites leucogaster) obývá tropické oblasti severní Brazílie, kde se zdržuje hlavně v okolí řek. Žije obvykle v párech nebo v malých rodinných skupinách o 4 až 6 jedincích. Zdržují se převážně v korunách stromů, v noci se ukrývají v dutinách, přes den šplhají a hledají potravu. V jejich jídelníčku jsou zastoupeny plody, poupata, semena, květy, nektar a pravděpodobně i pyl a mladé listy různých rostlin. Hnízdí v dutinách stromů až 30 m nad zemí. Samice snáší 4 vejce, která inkubuje sama 26–27 dnů, zatímco samec se zdržuje opodál a sedící samici pravidelně několikrát denně krmí. Mláďata opouštějí hnízdo ve stáří asi 10 týdnů plně opeřená a schopná letu.