V čem je tedy chov luskounů natolik složitý a na co jsme se museli připravit? Především jsme pro ně zcela přestavěli noční expozici v Indonéské džungli. Šlo nejen o vytvoření dostatečného prostoru a vybudování umělých nor, ale také o zajištění správného rozpětí teplot, velmi vysoké vlhkosti, co možná nejvhodnějšího osvětlení anebo o takovou úpravu povrchů, aby si luskouni nepoškodili svá jemná chodidla.
Zdaleka největší problém pro dlouhodobě udržitelný chov luskounů však znamená zajištění vhodné potravy. Právě to jej po celá desetiletí znemožňovalo. Luskouni se totiž podobně jako mravenečníci, hrabáči nebo ježury živí mravenci a termity, ovšem na rozdíl od jiných hmyzožravých savců se pro ně dlouho nedařilo najít vyhovující náhradní krmivo. Jednou z prvních institucí, která tento problém úspěšně vyřešila, se stala Taipei Zoo, odkud k nám nyní přicestovali Guo Bao a Run Hou Tang. Podle tchajpejské receptury – jen mírně přizpůsobené středoevropským podmínkám – je připravován i pražský luskouní jídelníček. Guo Bao a Run Hou Tang tak u nás po svém příjezdu začali dostávat směs vyrobenou ze zamrazených včelích larev, které doplňují larvy potemníků, detoxikační hlína, chitin, vitamín K a další složky.
Ano, získání luskounů a veškeré přípravy na jejich příchod nebyly jednoduché, ale ty největší výzvy – jejich přivyknutí na nové prostředí a následně úspěšný chov – jsou teprve před námi.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tisková zpráva
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.