„V pohodě. My, obyčejní lidé, to na sobě necítíme,“ sděluje k situaci ParlamentnímListům.cz Irina Treťjaková, která je předsedkyní kulturně-osvětového českého klubu Mateřídouška v Novorossijsku. Tedy v ruském městě, které se nachází v neklidné oblasti na severním okraji Černého moře, ve které jako kámen úrazu leží ukrajinský poloostrov Krym.

Na straně demonstrantů

Novorossijsk se opravdu nachází na dost bouřlivé linii kolem Černého moře. Vezměme to ze západu na východ. Vlastně nedaleko leží sporné území Podněstří, kde dost stalinistický a mafiánský režim drží u moci ruská vojska, ale jinak jde o součást Moldávie. Pak Krym, kam se teď plně přenáší chaos z neklidných částí Ukrajiny. Následně Abcházie, jejíž separatistický režim oddělují od Gruzie také ruští vojáci. Avšak nejvíce aktuální je Ukrajina.

„Osobně jsem na straně demonstrantů. Ale je smůla a neštěstí, že tam teče krev a umírají lidé,“ podotýká Treťjaková k dění u sousedů. Mezi občany Ruska je tenhle názor nicméně spíše menšinový. Není proto divu, že se k napjaté situaci v oblasti nechce nijak víc vyjadřovat. Ještě dodává, že se v oblasti všichni báli teroristického útoku na olympiádě v blízkém Soči, ale nic se nestalo, takže konec dobrý, všechno dobré. Vztahy mezi Českem a Ruskem chválí jako mírumilovné.

Mateřídouška díky dětem

Kulturně-osvětový český klub Mateřídouška byl zaregistrován v polovině roku 2006 a své jméno dostal kvůli tomu, že jeho zakladateli byli rodiče a prarodiče dětí nedělní školy. „Staří obyvatelé z blízké vesnice Kirillovka si ještě vesměs velmi dobře pamatují, jak se tu slavily nejrůznější tradiční české svátky, umějí uvařit knedlíky či usmažit koblihy, znají bezpočet lidových písní. Proto jsme spolu s tehdejší českou učitelkou Blankou Gruntovou přemýšlely o založení podobného klubu, který by byl spojnicí mezi generacemi a pěstoval mateřskou řeč,“ popisuje Treťjaková pro ParlamentníListy.cz.

Dnes má Mateřídouška zhruba devadesát členů a snaží se pomoci české komunitě v Krasnodarském kraji přežít a zachovat si svoji svébytnost. Jde o projekt Obroda českého jazyka, tradic a kulturního života Čechů severního Kavkazu.

Češi na Kavkaze

První čeští kolonisté se na černomořském pobřeží Kavkazu objevili v roce 1868 a založili si v horách za městem Tuapse takzvané České Georgijevské chutory, což je dnes vesnice Anastasijevka. Za nimi sem přicházelo stále více osadníků, kteří založili nespočet vesnic. Při sčítání v roce 1926 uvedlo českou národnost 2728 osob a poté se jejich počet začal snižovat. V roce 1989 jich bylo 1247, ale současné údaje o tamním počtu krajanů se dost různí.

Ve vesnicích Kirillovka a Varvarovka je nicméně český živel nadále přítomen, přestože je nejvíce česky mluvících obyvatel nyní už v důchodovém věku. Přirozené předávání českého jazyka a kultury z generace na generaci bylo kvůli represím komunistického režimu potlačeno na minimum. Hlavním aktuálním problémem kavkazských Čechů je, že téměř ztrácejí vlastní identitu, čemuž se snaží různými aktivitami, třeba i těmi, které vyvíjí Mateřídouška, bránit.

• Politika a společnost JINÝMA OČIMA