Od demonstrace 17. listopadu 1989, kdy asi v půl osmé večer příslušníci pohotovostního pluku Sboru národní bezpečnosti zastavili demonstranty na Národní třídě v Praze a brutálně je rozehnali, uběhlo dvaadvacet let. Tehdy odstartovala změna režimu v Československu. Jak s odstupem let vzpomínáte na takzvanou sametovou revoluci?

Byl to zážitek a dobrodružství. Když je člověku dvaadvacet a má možnost být u změny dějin, je za to vděčný. Shodou náhod jsem se dostal do centra změny, která vzbudila obrovské naděje do budoucna. My jsme si tehdy mysleli, že jsme větším hybatelem dějin, než jsme byli. Komunistický systém by se totiž rozpadl, tak jako tak. Ne kvůli studentům v Československu, ale díky širším geopolitickým posunům, nástupu Michaila Gorbačova a tak.

Splnily se vám naděje, s nimiž jste do demonstrací a požadavků změn tenkrát jako studenti šli?

Na to nelze odpovědět v množném čísle. Co člověk, to nějaká představa. Někteří brzo po konci komunismu začali trpět hlubokou deziluzí, že se to nevyvíjí tak, jak by chtěli. Já k nim nikdy nepatřil. Jako v zásadě dost přízemní a pragmatický člověk jsem si vždy uvědomoval, že měníme sice pravidla hry, ale neměníme patnáct milionů obyvatel, naše charaktery, morálku. Změnit tohle je vždy během na dlouhou trať. Pravda, čekal jsem, že budeme po dvaceti letech o něco dál.

Myslíte si, že se stane po vymření naší generace národ proti viru komunismu imunním?

Doufám, že to bude lepší. Mladší generace jsou přeci jen zvyklejší žít ve svobodě a zároveň v odpovědnosti daleko přirozeněji, než my. On to nebyl jen komunismus, ale i poměrně dlouhá válka před tím a dost děsné nacionalizující předválečné období. To všechno se na nás za těch šedesát let podepsalo. Když přijedete do většiny západních zemí, tak se prostě cítíte líp, než v zemích střední Evropy.  Přinejmenším co se týče výrazů, chování či férovosti lidí. Odráží se to i v politice. Je znát rozdíl mezi politikou zemí západní a severní Evropy a politikou visegrádských a postsovětských zemí. My se naštěstí nalézáme někde uprostřed.

Nezklamal vás nějaký kolega z dob sametu? Třeba Martin Mejstřík ve své knize dost tvrdě kritizoval jednoho studentského vůdce po druhém...

Jeho knihu jsem nečetl. Neřekl bych, že mě někdo v něčem strašně zklamal. Navíc nerad hodnotím lidi po jménech. Každý si vybral nějakou cestu. Nikdy jsme nebyli blízcí přátelé. Někteří mi byli blíž, jiní ne. Svedly nás dohromady čas a úkol. To, že je Martin Mejstřík výjimečně kritický vůči všemu a všem, možná ne úplně vždycky vůči sobě, vím už dvacet let. Tudíž mě nepřekvapuje, že si nás vzal všechny na paškál.

Vše k tématu 17. listopad
Profesorka Dvořáková: Smáli se stávce. To chtějí, aby hořela auta?
Na výročí Sametu svrhnou vládu a systém. Teď brzdí
Komunista Dolejš: 17. listopad? Oprávněný odpor proti režimu
To si myslíte, že za komunistů bylo líp? Benda z ODS o 17. listopadu

Co soudíte o politické situaci v současném Česku?

Podle mě pokračuje to, co posledních sedmnáct let vidíme skoro ve všech vládách. Pokud nejsou vysloveně jednobarevné, tak vládní politici věnují strašně moc času vzájemnému handrkování, vymezování se až urážení. Přitom je zde tolik obsahově důležité práce, kterou je třeba dělat. A jakkoliv je mi část vlády sympatická, ale i agendy, podle níž je potřeba omezit státní výdaje a tak dále, způsob jakým se to děje, tedy bez pokory a bez omluvy vůči obyvatelstvu, mě štve.

A co ve všech pádech skloňovaná korupce?

Nevadí mi až tak, že si někdo vezme úplatek. Ať se za to smaží v pekle, je to jeho svědomí, jeho karma. Vadí mi únik státních peněz do předražených zakázek. Jde o mnohem větší objemy peněz. Když si ale lidé mají utahovat opasky a šetřit, musí vidět, že se vláda snaží zastavit úniky státních peněz. To jim moc nejde.

I o vámi vedené organizaci Člověk v tísni kolují řeči, že občas šachuje s granty a dotacemi...

Není jednoduché řídit organizaci s obratem kolem půl miliardy korun, ale i to se dá dělat poctivě a přesně. Nám zde projde patnáct oficiálních kontrol a třicet projektových auditů za rok. U kontrol jde třeba o Brusel, čtyři ministerstva, finanční úřady. U auditů se jedná například o Evropskou komisi či auditorský dvůr v Lucembursku. Jestliže tyto kontroly, které poměrně detailně zkoumají účetnictví, nenachází pochybení, tak můžu být klidný. Když přesto někdo rozhlašuje, že nám i tak nějaké peníze zůstanou za nehty, je to na trestní oznámení nebo na pár facek.

Na směšnou figurku Klause se zapomene. Na Havla ne, říká bývalý muž z Hradu

Do jaké míry strašidlo finanční krize stále obcházející Evropou dopadá na vaši činnost, tedy na charitu?

Portfolio zdrojů máme dost různorodé. Jeho značnou část tvoří jednotlivci a firmy, u nichž je krize do jisté míry cítit. Nicméně to není až tak výrazné. Dále jde o zdroje států na sociální či zahraniční projekty. Státní výdaje několik posledních let stagnují. Pak se jedná o zdroje světové. Jsme poměrně dost úspěšní v soutěžení o prostředky z Bruselu, dokonce i o prostředky světové banky. Jsme partnery celé řady agentur OSN, které nás čas od času v některých zemích financují. Proto se nám daří i v krizi fungovat. Existujeme dvacet let a myslím si, že jsme si za tu dobu vytvořili celkem silný kredit.

Ve všeobjímající nespokojenosti jste jeden z mála, který si moc nestěžuje na finance. Co to?

Jsme servisní organizace, byť si servis neplatí příjemci, ale dárci, kteří mají víc a chtějí pomáhat, být společensky zodpovědní. Součástí té služby je zvětšovat počet lidí, kterým pomáháme. A o to se celé roky snažíme, což se celkem daří. Občas se dostaví i spokojenost.

---

Šimon Pánek se narodil roku 1967 a nedostudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy. Roku 1988 organizoval humanitární pomoc obětem zemětřesení v Arménii a o rok později se stal jedním z několika studentských vůdců sametové revoluce. Ostatně v mnoha anketách na to téma je Pánek označován za jednu z nejznámějších tváří sametu. V následném politickém dění se nikdy neangažoval. Prezidentem Václavem Havlem byl roku 2002 vyznamenán medailí Za zásluhy. O rok později získal cenu Evropan roku. Pracoval pro několik humanitárních organizací a dodnes vede Člověka v tísni.