„O potvrzení účasti v třetím odboji jsem si zažádal kvůli dvěma osobám. Kvůli oběti komunistického režimu Naděždě Kavalírové, která si mě několikrát vzala do úst. Chápu, že tento režim byl strašný také kvůli tomu, že byl schopen zavřít i lidi loajální režimu, jímž byla. Žila totiž s komunistickým právníkem, co dělal na ministerstvu spravedlnosti. Odbojem proti komunismu se nezabývala. Stejně i Pavel Žáček byl nomenklaturní kádr v osmdesátých letech, a kdyby nedošlo k převratu, vstoupí do komunistické strany a dělal by kariéru,“ podotýká pro ParlamentníListy.cz Stanislav Penc. Nedávno získal osvědčení, že byl účastníkem odboje a odporu proti komunismu.

O zklamání z obrany

Ostatně s bývalým ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) Žáčkem a předsedkyní Konfederace politických vězňů České republiky Kavalírovou vede Penc občas vypjatou polemiku dlouhá léta. Ani jeden z nich se však k nařčení pro ParlamentníListy.cz nikdy nevyjádřil. Zažádáním o osvědčení účastníka třetího odboje chtěl navíc, jak sám říká, prověřit práci odboru pro válečné veterány ministerstva obrany, který ve spolupráci s Archivem bezpečnostních složek (ABS), popřípadě i s ÚSTR a dalšími vědeckými institucemi, dokument vydává. A byl prý velmi zklamán.

„Zjistil jsem, že je to velice tristní. Na institutu ministerstva obrany dělají lidé, co se v novodobých dějinách vůbec nevyznají. To je pro mě velkým zklamáním. Časové prodlení, které se při tom nabírá, je způsobeno tím, že si ti lidé nedokáží rozložit práci. Nejprve vyzvou ABS, a když jim po několika měsících odpoví, vyzvou další instituci, čímž se vše prodlužuje. Normálně uvažující člověk, a nemusí mít ani vzdělání, by vyzval všechny spolupracující instituce najednou a během krátké doby, i kdyby trvala tři měsíce, se mu všechny informace shromáždí. Následně je může zpracovat. Já jsem s největší pravděpodobností nejmladší. Nicméně si vezměte, že ty žádosti podávají lidé, kterým je osmdesát až devadesát let. Kvůli věku se někteří z nich dobrozdání nemusí dožít. Jde o ukázku, jak na odboru dělá nespočet lidí, co se tam hezky živí a vše prodlužují. Kdybyste si rozložil práci stejně jako oni, tak byste redaktorem nebyl ani dva dny. To by vás rovnou vyhodili,“ sdělil.

O odborářích v ÚSTR

Sdělovací prostředky podle něj nejsou schopné informovat o dění v ÚSTR pravdivě. „Bývalá Rada ÚSTR jednala naprosto nedemokraticky, ale nikomu to nevadilo. Byl v ní třeba dnešní předseda ODS Petr Fiala a Rada byla velmi uzavřená. Její zápisy nebyly zveřejňované. Když jsem požádal o nahrávky, byly smazány a sami si to odhlasovali. Když se Rada obměnila, hned zveřejnila svá jednání všem a dělá to tak pořád. Chlapci a děvčata z SSM současnému vedení ÚSTR vyčítají, že zaměstnává komunisty. Myslí tím třeba historika Viléma Prečana. Člověka, co odtud emigroval po roce 1968. V rámci KSČ byl v šedesátých letech v historické komisi, která zveřejnila Černou knihu komunismu a umožnila rehabilitaci lidí z padesátých let. Založil dokumentační středisko v zahraničí. Po revoluci založil Ústav soudobých dějin při AVČR, který pracuje dodnes a kvalitněji než ÚSTR. Tak nevím,co mu vyčítají,“ podotýká Penc.

Jako badatel prý v současnosti, na rozdíl od minulého vedení ÚSTR, nemá problémy se dostat během krátké doby k různým materiálům. „Teď jsem začal studovat materiály týkající se undergroundu. A co týden dostávám pětadvacet svazků buď v elektronické či papírové podobě. Dříve jsem se k nim dostal až po dvou, třech měsících. Jako badatel jsem spokojený. Komunikace s vedením probíhá dobře. Neříkám, že je vše v pořádku, ale brzdí to tam starý kádry. Jsou tam například čtyři odborové svazy, což nemá ani Škodovka Mladá Boleslav. Každý lempl si tam založí odbory, protože zde platí zákony, že odborář nemůže být vyhozen z práce. Tahle parta příživníků ale nevykoná skoro žádnou práci. Třeba Pavel Žáček byl v ÚSTR veden jako ředitel i jako badatel. Měl na starosti strukturu státní bezpečnosti. Pět let za to bral peníze a o struktuře státní bezpečnosti se i dnes houby dozvíme. František Stárek Čuňas napsal o undergroundu třeba knihu Baráky. Souostroví svobody. S historií ale nemá nic společného, jde o vyprávění lidí. To je samozřejmě zajímavé, ale nejde o vědeckou publikaci. Vznikla údajně za osm let práce. A když to někdo řekne nahlas, tak je označen za komunistu, který zamezuje bádání. A všichni novináři na to kývají,“ podotýká. Ostatně ani František Stárek Čuňas oslovení ParlamentníchListů.cz k rozhovoru nevyslyšel.