Vypadalo to, že první volič bude důchodce o holi. Ten seděl a čekal na autobusové zastávce téměř půl hodiny před otevřením místnosti. Ve tři čtvrtě tam vtrhl muž středních let, jenže měl smůlu – striktně od dvou, ostatně jako v celé republice.

Urna nepřijela, urna byla!

„To by nebylo platné,“ směje se mu muž v montérkách, který jako vesměs většina ostatních třímá v rukou modrou obálku. Menší dav povážlivě roste. „Jako kdyby tu měl být raut, možná že dolaďují švédské stoly,“ směje se onen bodrý muž a tahá si za lacle u montérek.

Přijede třicátník na kole a se známou s kočárkem ještě na poslední chvíli na chodníku vybírají tu správnou partaj a ještě kroužkují.

„Nakonec to stejně vyhraje Babiš,“ prorokuje starší paní a zdá se, že jí to vadit opravdu nebude. Volby jsou tématem jak ve zdejším bufíku, tak v sámošce. „Já jsem z těch debat úplně blbá, já jim vůbec nerozumím,“ posteskne si paní s nákupním košíkem. Poctivě prý odsledovala různé televizní debaty, ale podle jejích slov „… nejsem z toho moudrá.“ Každý si prý mluví, co chce, a je z toho jen „maglajz“.

Hadání ne z lógru nebo ne z křišťálové mísy, ale té záchodové!

A co předvolební průzkumy? „Blbosti, na ty nedejte. Kdo vám dnes řekne pravdu? A když, tak se tazatelé postaví na Václaváku, a to je jasné, že zastihnou pražskou kavárničku, která straní topce, jež obce a městečka moc neosloví. Co nebo spíše kdo osloví, je kromě premiéra Tomia Okamura.

I ve Volduchách „visí“ plakát na plotě zahrady. Pěkně u křižovatky. „To se topka a Piráti picnou, až bude SPD třetí, nebo dokonce druhý,“ prognózuje pán s tím, že by to byl „dobrý boží trest na lidovce, kteří už roupama nevědí, co dělat.

„Ti budou ječet a pískat,“ připojuje se paní se dvěma taškami. „Že to nebude legální a cosi a kdosi a vůbec.“ „A všichni budeme náckové,“ doplňuje ji muž v bekovce. „To je jediná reakce těchhle vyhulenejch drdáčů, kteří prý nejsou pro migraci. Ale voni jsou. Jenže si nevidí na špičku nosu. Až je sem dostanou, tak se tu zmátoří a první, kteří to odskáčou, budou tihle duhoví kluci a holky, sedmadvacet pohlaví a další. Podepisují si vlastní ortel…“

Vzpomínky na minulost

V průběhu odpoledne se pak trousí další lidé. Účast vypadá poměrně optimisticky, a pokud přijdou lidé i v sobotu, může být celkové číslo – tedy alespoň ve Volduchách – zajímavé. Už kdysi dávno, snad v nějakém televarieté, si dělali za „hlubokého totáče“ legraci z této obce – aby se nevolili duchové,ale sví poslanci. „Dnes někteří poslanci neví, co je už pár kilometrů za Prahou…“

Co Šlachta a spol.? Ve vesnici oslovuje málokoho. Stejně tak Zelení (kterým se kdysi říkalo nejen v Německu meloun, který je zelený na povrchu a červený uvnitř a jehož reprezentoval i tehdejší ministr Joschka Fischer, který si prožil bujarý život od házení dlažebních kostek po jízdu na kole do berlínského Bundestagu). Ale to jen na okraj… A také Soukromníci, Trikolóra (která je podle místních obyvatel „vyčichlá, když se stáhl Václav Klaus“, až po Svobodné. „Kdyby to mělo cenu, dám hlas Koruně české, jenže kde dnes seženete panovníka, když jsme si je vypudili a pobili,“ říká obrýlený muž středních let.“ Jóo, taková Haškova Strana mírného pokroku v mezích zákona, či Keltské bratrství kdyby někdo založil, možná že by lidé do toho šli. Teď jsou zhnusení vším tím kolem, takže to nasázejí Andrejovi a Tomiovi a Piráty pošlou do kopru. STAN se rozpadne, protože který starosta by šel s dredáči do holportu? Jedině že by pěstoval v obřadní síni marjánu,“ vtipkuje a přitom trhá kousky prázdné obálky, které lítají v podzimním větru široko daleko. Tak jako papíry v dětském Večerníčku. Je večer a jsou načase rodinné povinnosti a sledování české fotbalové reprezentace…