Gatestone Institute v New Yorku je think-tank, který informuje veřejnost především o tom, co před ní mainstreamová média tají. Autorem následujícího textu, který vyšel 3. června a v anglickém originále je k dispozici zde, je Douglas Murray, britský spisovatel, komentátor a analytik žijící v Londýně. Jeho poslední kniha, mezinárodní bestseller, se jmenuje „Podivná smrt Evropy: Imigrace, identita, islám“. V článku se zabývá také tím, jestli vůbec někdy zaplatí všichni ti státní úředníci, kteří svým mlčením umožnili, aby tato moderní zvěrstva pokračovala, a neudělali nic, aby je zastavili. Rodiny některých zneužívaných dívek vyprávěly, že když zjistily, co se děje s jejich dcerami, tak se zoufale pokoušely bít na poplach, ale britský stát je odmítl vyslechnout.

Od zatčení Tommyho Robinsona 25. května figurují v hlavních britských zpravodajstvích opět gangy politicky korektně označované jako „asijské gangy sexuálních násilníků“. Jejich přítomnost v hlavních zprávách znovu vyvolala diskusi o tom, zda se jejich oběti vůbec někdy dovolají spravedlnosti a zdali britská justice patřičně potrestá pachatele.

Tyran vypálil dívce písmeno M na znamení vlastnictví

Chybí nám ale odpověď na jednu klíčovou otázku. Jakou cenu zaplatili, platí nebo jestli vůbec někdy zaplatí všichni ti státní úředníci, kteří svým mlčením umožnili to, aby tato moderní zvěrstva pokračovala, a neudělali nic, aby je zastavili? Jsou to policisté, politici, zaměstnanci místních úřadů a mnozí další lidé, kteří opětovně selhali. Tito lidé nebyli nikdy odsouzeni do vězení kvůli svým chybám a přehlédnutím a je možné, že trestní obvinění, ba ani obvinění ze zločinu z nedbalosti, proti nim nebudou nikdy vznesena. Stojí však za to se ptát, zda životy těchto lidí, jejich kariéry nebo dokonce jejich důchodové účty byly někdy i minimálně ovlivněny jejich prokázanou neschopností postavit se proti jedné z největších epidemií sexuálního násilí, která kdy v Británii vypukla. Jsou to skupinová znásilnění mladých dívek organizovaná dospělými, kteří jsou motivováni rasismem, svým náboženstvím, misogynií, třídním pohrdáním a mnohými jinými pohnutkami.

Možná, že na tuto otázku nám pomůže odpovědět vývoj kariéry jedné ze státních úřednic. Tato paní se jmenuje Joanna Simons. V roce 2013 byla výkonnou předsedkyní rady hrabství Oxfordshire. Téměř deset let měla při svém působení v radě hrabství blízko k problematice ochrany dětí, a to během celého období, kdy probíhala hromadná znásilnění místních dívek, následně vyšetřovaná v rámci „Operace Bullfinch“. Barbarství, které prováděli místní muži, politicky korektně označovaní jako muži „asijského původu“, zahrnovalo například i vypálení písmena „M“ na tělo jedné z dívek. Jméno zneužívajícího tyrana bylo Mohammed. Dotyčný Mohammed chtěl, aby ostatní věděli, že tato dívka „patří“ jen jemu a jako taková je jeho majetkem.

Taxikář odvezl oběť zpět do domu, kde ji znásilňovali

Na ostatních dívkách mezi stovkami místních obětí bylo spácháno stejně hrozné zneužívání. Několik z nich bylo v náhradní péči místních úřadů. Mezi příběhy, které vyšly najevo v roce 2013 v soudním procesu u slavného londýnského soudu Old Bailey, nalezneme například i příběh dívky, která byla zdrogována a skupinově znásilněna. Podařilo se jí uniknout a sehnat taxíka, který ji odvezl do dětského domova, ve kterém žila. Zaměstnanci tohoto domova za ní ale odmítli taxík zaplatit, a tak ji taxikář obratem odvezl zpět do domu, z něhož právě utekla, a kde ji pak zločinecký gang znovu opakovaně znásilňoval. Toto není noční můra odehrávající se v nějaké vzdálené zemi, nebo v některém z měst na severu Anglie, kam se londýnská média zřídkakdy dostanou. Je to příběh v bohatém hrabství Oxfordshire. Rodiny některých zneužívaných dívek vyprávěly, že když zjistily, co se děje s jejich dcerami, tak se zoufale pokoušely bít na poplach, ale britský stát je odmítl vyslechnout.