O aktivitě-neaktivitě současného šéfa resortu jsme si povídali s europoslankyní, stínovou ministryní kultury za ANO Jaroslavou Pokornou Jermanovou. A své si také řekl exministr kultury Vítězslav Jandák.
Pan „nikdo?“
„Ministr Baxa z mého pohledu patří mezi ,méně‘ výkonné ministry kultury. Přes velké sliby a proklamace výsledky jeho práce jsou velmi tristní,“ začne zostra Jermanová. „Celou dobu postrádám snahu o řešení základních problémů, se kterými se kultura potýká. V první řadě jsou absolutně nedostatečné platy zaměstnanců v kultuře. Průměrný plat kulturního pracovníka je nejnižší ze všech státních zaměstnanců. Nemluvíme tedy jen o hercích, které vidíme v televizi, ale o těch, kteří své povolání vykonávají mimo hlavní světla lamp. Nejsou to jen herci, ale také členové sborů filharmonických orchestrů, umělecká řemesla, archiváři. Pracovníci v muzeích a mnoho dalších profesí, které jsou takzvaně v zákulisí, v knihovnách, muzeích a mohla bych takto pokračovat ještě dlouho. Ti všichni mají dvě i tři zaměstnání, aby byli schopni uživit své rodiny. Ministr Baxa zřejmě spoléhá na to, že jsou to srdcaři, ale jíst musejí všichni Když se někdo rozhodne, že opustí kulturní obor, pak už je mizivá šance, že se vrátí. Máme mnoho krásných památek, skvělých muzeí, divadel, ale pokud nebude nikdo, kdo by se o ně staral a provozoval je, pak jsou to jen prázdné schránky. Pravý poklad z mého pohledu jsou právě ti srdcaři, kteří svou práci vykonávají s láskou a nadšením.“
Obáváte se násilností během letošní volební kampaně?Anketa
Raději neplánovat!
„Dalším problémem je, že ministr Baxa ani jednou nepředstavil investiční plán svého ministerstva. Resort se tak rozhoduje na základě toho, co jim dovolí Ministerstvo financí. Podle toho se pak opravují památky. Bez posloupnosti, koncepce a vize. Minulá vláda měla investiční plán na čtyři roky a i Národní památkový ústav věděl, co je vše naplánováno, s čím mají počítat, co se má opravit,“ vysvětluje europoslankyně za ANO.
„Za totálně zpackaný považuji zákon o veřejných kulturních institucích. Pořádala jsem k němu semináře, byl o ně velký zájem. Velmi pečlivě jsme se tímto zákonem zabývali, měl být použitelný i pro jiné instituce, ale zůstal použitelný pouze pro Národní divadlo a ministr Baxa jej i přes velký odpor odborníků, pracovníků v kultuře a odborářů prosadil. Naše pozměňovací návrhy, které měly tento nedotažený zákon plný chyb alespoň trochu upravit, samozřejmě vládnoucí koalice potopila.“
„Dalším úplně zpackaným ,projektem‘ je takzvaný status umělce. Ministr Baxa měl připravovat nový zákon, který by se danou problematikou komplexně zabýval, dokonce jej měl určený Národním plánem obnovy a do rozpočtu Ministerstva kultury na něj přitekly peníze. On však k tomu přistoupil tak, že znovelizoval starý zákon o pracovnících v kultuře, do kterého vklínil pár nových odstavců. Dle něj vznikne komise, která bude určovat, kdo získá status umělce a kdo ne. To znamená, kdo dostane finanční podporu a kdo ne. A to opět přes velký odpor odborníků i samotných pracovníků v kultuře. Seminář na toto téma jsem zase pořádala sama,“ posteskla si Jermanová.
„Pan ministr necítí potřebu vysvětlovat své kroky, spoléhá na většinu ve sněmovně. Evidentně je uzavřený ve své bublině a je obklopen svými loajálními kolegy. Kdy naopak aktivní byl, a to velmi, je zavedení nové plošné daně, a to rozšíření poplatníků veřejnoprávních poplatků České televize a Českého rozhlasu a také jejich navýšení. Nevzpomínám si na jeho jedinou vlastní aktivitu, která by měla přispět ke zlepšení podmínek v kultuře. Možná že někdo namítne, že zvýšil částku určenou na filmové pobídky. To nepopírám, avšak jen pokračoval v tom, co uvedly v život minulé vlády. Ten, kdo je zařadil do rozpočtu, byl Andrej Babiš jako ministr financí a Alena Schillerová pak pokračovala v jejich navyšování.“
Zanedbaných věcí v resortu je podle Jermanové mnohem víc. Jde třeba o špatně nastavené granty, nedostatečnou podporu lidových staveb, kulturních památek, nedostatečnou podporu kultury v regionech a podobně.
„Loajalita je na prvním místě. Budu ale fér, někteří lidé kolem ministra kompetentní jsou, jako třeba z oblasti filmového a kreativního průmyslu. Ono je těžké něco měnit, když pro svůj rezort nedokážete vybojovat víc peněz. Pan ministr s oblibou říká, jak navyšuje rozpočet, ale když se podrobněji podíváte, zjistíte, že peníze jsou dopředu alokované na daný projekt, zejména z Národního plánu obnovy, takže vlastně jde o takový optický klam. Když si ta čísla očistíte, zjistíte, že na kulturu jde o mnoho méně.“
Čekačka? Sichrovačka?
V této chvíli je zapotřebí zmínit čerstvou kauzu ohledně vedení „našeho národního kulturního svatostánku“.
„Situace kolem Národního divadla je zvláštní. Pan ředitel Burian svou funkci vykonává dlouho a vlastně nikdy neprošel výběrovým řízením. Za svou kariéru pro Národní divadlo udělal mnoho dobrého, na druhou stranu se ke mně dostává dost kritických podnětů zevnitř Národního divadla. Jde o velmi důležitou instituci s obrovským rozpočtem. Je důležité, aby jeho hospodaření bylo jasně transparentní a aby plnilo svoji funkci. Se zvláštním postupem ministra Baxy, který vypsal výběrové řízení v posledním roce svého vládnutí, s datem nástupu nového ředitele až za několik let, prostě souhlasit nemohu. Myslím, že to není ani příjemné vítěznému účastníkovi, panu Glaserovi. Pan Burian má dotáhnout rekonstrukci Nové scény, ale už mohla být hotová. Projekt čekal na stavební povolení, byl připraven minulou vládou. Jenže pro pana Baxu to nebyla priorita. Nevydupal na ni peníze. Vzhledem k velké finanční náročnosti projekt určitě podrobíme kontrole, ať již budeme ve vládě, či nikoliv,“ zdůrazňuje europoslankyně.
Šušká se totiž, že velkým hráčem a kandidátem na opravu je společnost Hochtief CZ, a.s., která ostatně realizovala nové plzeňské divadlo. Tam se stýkají veřejné aktivity Martina Baxy a Jana Buriana. Kdo by nechtěl pojmout další obrovitánskou zakázku. Má ji někdo pohlídat? Anebo nebude vůbec, a to kvůli drastickým škrtům ve státním rozpočtu, na což upozorňuje exministr za ČSSD Vítězslav Jandák.
Jermanová ještě dodává: „Jak jsem již uvedla, jediná priorita pana ministra, která byla ale také odfláknutá, byla veřejnoprávní média. Byť sliboval, že poplatky nezvýší, za pár měsíců bylo vše jinak. Je to typický jev u této vlády. Sliby se slibují, ale zásadně se neplní. Pan ministr mohl hledat jiné způsoby financování veřejnoprávních médií. Mohl se inspirovat v mnoha zemích EU. Ale to je moc komplikovaná práce. Žádná diskuse o veřejnoprávních médiích. Nejvyšší kontrolní úřad stále nemůže kontrolovat jejich funkci a platy jsou stále utajované.“
Bude, (ne)bude?
A co na to dnešní důchodce Vítězslav Jandák? „Ono v kontextu toho, co se tady děje, to vypadá jako lapálie. A museli bychom začít hovořit o stavebním řízení. Ministr má právo si to udělat, když takto chápe zákon. Víte, podle mne jde o to, aby se tam hlavně o něco změnil repertoár a bylo to zase divadlo a ne taškařice. Já mám takový pocit, že jestliže budeme chtít takto zbrojit, a to by byla opravdu obrovská částka, tak nakonec nebudou peníze ani na to Národní. V tom jsem já skeptik. Po volbách může přijít jiný člověk do vedení resortu a nepotvrdí tohoto ředitele. My tady tomu říkáme demokracie a lidská práva, ale je to bordel na kolečkách.“
„Být ministrem je velmi manuální práce a málokdo to zvládá dobře. Já na pana ministra nebudu dštít síru, protože je určitě obklopen týmem lidí a ten mu napovídá. Takže tohle není z hlavy pana ministra. Když byl ještě primátorem, tak mne vyřadil z komise, když se dělalo výběrové řízení na ředitele plzeňského divadla a řeklo se, že Jandák nikdy. Já nejsem mstivý člověk, takže nechť činí a historie ať to ocení tak či tak. Já nechci být na nikoho útočný. To už je stáří a když mi někdo dá po tváři, nastavím i druhou. Tyhle políčky dělá pouze mládí. Vezměte si, že čínský hospodářský zázrak vymyslel Teng Siao-phing, když mu bylo asi šestasedmdesát. V Asii vůbec si cení moudrosti stáří. My ne. Tady se říká, a to už říkali i komunisti – mládí řídí Brno. A podívejte, jak to dopadlo s komunisty a jak to dopadne s těmahle. Stáří je moudrost, věřte tomu. Evropa je nepoučitelná, je to sebestředný blázen. Myslíte si, že o ní má někdo zájem, třeba Amerika nebo Rusko? Nemá. Co může komu nabídnout? Suroviny tady nejsou, lidé dělat nechtějí, jsou líní, to je Řím před rozpadem. Proto já se jen směji, když se říká, že na nás Rusko zaútočí. Co by tady dělalo, co by tady hledalo? Nás nikdo nebere vážně, tak co chceme. Je to skeptické, tvrdé, ale je to pravda. Budeme kulturní zóna, úroveň ministrů kultury stoupne a budou sem jezdit lidi z celého světa, jak se to vlastně tady dělalo, že se to tak po…..,“ špásuje Jandák. „Proto si myslím, že síla ministrů kultury EU stoupne,“ dodává sarkasticky.
O vyjádření požádala redakce jak Ministerstvo kultury, tak společnost Hochtief CZ, a.s. Do pátečního večera ParlamentníListy.cz odpovědi neobdržely.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala