"Já jsem o volbách ještě nepřemýšlela. Moc se o politiku nezajímám. Já si pak ale taky nestěžuju na nikoho, kdo vládne. Jsem nenáročná," sdělila mi půvabná prodavačka v kavárně Monro v přízemí starého domu skrytého v zeleni. Před tím jsem se z ulice pokochal vilou Tugendhat, jejíž návštěvy je nutné objednávat půl roku dopředu. Před návštěvou doporučuji přečíst knihu nebo zhlédnout film Skleněný pokoj. Ve zmíněné kavárně, kde ke studené kávě dostanete i likér, jsem Brno vnímal jako pohádkovou říši. To se mělo zanedlouho změnit...

Na Špilas, kde poletuje Husák

A už zase v centru a do kopce. Nikdy mě nepřestanou bavit kasematy hradu Špilberk, tedy jeho podzemní chodby, za Rakouska-Uherska nejtvrdší vězení v monarchii. Mají tam spoustu trpících figurín, dnes jim tam po těch deštích trochu zatéká, ale vězení není dovolená. O jeho vzniku rozhodl v roce 1783 císař Josef II. Seděli tady Italové, Maďaři, Poláci a místní. Třeba i loupežník Václav Babinský. Doživoťáci tam prý přežili od čtrnácti dnů do čtyřiadvaceti měsíců. Figuríny už tam jsou déle.

"Nevím, nevím, nevím," sdělila dáma ohledně volebních preferencí nahoře, na hradě. Dost se bojí, že muzea vláda opět zavře. Mají tam výstavu Symboly vládců a ona ji hlídá. Její kolega na otázku očividně ironicky prohlásil: "Toš, nevím. Husáka. Ten teď lítá někde mezi peklem a rájem, spíše levituje nad peklem. Takže lítá nad nama." Nikde na obloze jsem ho neviděl, ale musím doporučit jeho životopis od Michala Macháčka, je výborný. Chudák autor si s tím tématem mezi českými akademickými "kovanými antikomunisty" užil své.

Do podhradí, do "palírny"

Do podhradí jsem sešel kolem několika branek. Na jedné bylo napsáno "Fuck nacis!". Ostatně v Brně je jak skinheadské, tak i anarchistické hnutí celkem silné. A jdu dál. Už na první pohled hospůdka ze staré školy má být do budoucna prý nahrazena, alespoň podle zastupitele Jihomoravského kraje Michala Doležela, nevzhlednou budovou z pera společnosti Art Design. Od ní prý všichni místní politici dávají ruce pryč, ale dostává ty nejlepší zakázky ve městě. Tak bude i zprzněn pohled na zdobnou historickou halu Malá Amerika. Zmíněná hospoda se jmenuje Chicago 30. Uvnitř je malá, dost začouzená a dřevní. Je to ta pravá "komunistická čtyřka" a po hodině v ní pochopíte, že by měla být chráněna Unescem.

Usednu za bar, první pivo. Kousek ode mě se nachází telefon s nápisem "soudruh Bureš" a za ním hvězdy s pruhama, tedy americká zástava. "No jo, můžeš mu zavolat," řekne mi vstřícný výčepák s knírkem a ohledně voleb dodá: "Už dvacet let jsem nevolil a nebudu s tím začínat, mě to nezajímá." Natočí dalšího "zrzka" a jde hrát s kumpány šipky. Ostatně jejich tým je prý jedním z nejlepších ve městě. "Jsou to hovada, zmrdi a šmejdi. Celej parlament. Jedno, kdo poskládá vládu. Nebudu s tím ztrácet čas," vyjádří se ohledně politiků ještě trochu jasněji další šipkař Tomáš.