Třeba šestadvacetiletého Maxyma, prodavače v obchodu s eletronikou, který právě prodával zákazníkům klimatizaci.

V obchodě bylo hodně zákazníků, možná až stovka, když se přesně v šestnáct hodin ozval výbuch.

„Nákupní centrum není místem, které by Rusy nějak ohrožovalo. Mysleli jsme si, že jsme dost daleko od hranic,“ nechápe prodavač. Má poranění od střepin a otřes mozku. Pobyt v nemocnici mu zmařil výročí svatby a příští týden má slavit narozeniny.

Jeho žena Viktoria byla v době požáru doma a po prvním telefonátu chvátala na místo. Tam se od sousedů dozvěděla, že manžela odvezli do nemocnice.

„Nikoho jsme nenapadli, jen chceme normálně žít,“ nechápe Maksym.

Na vedlejším pokoji leží další zraněný z obchodního centra jménem Mykola. Jeho první vzpomínka po výbuchu je, jak leží v ruinách vedle své ženy, se kterou se vypravil nakupovat. „Snažili jsme se dostat ven. Pomáhal jsem manželce a pomáhal jsem ještě jedné dívce. Viděl jsem kolem sebe ležet lidi, někteří nereagovali,“ vykládá.

Jeho manželka leží v nemocnici také. Každé dvě hodiny jí píše zprávu. „Nikdy jsem si nemyslel, že se to stane. Myslel jsem, že chtějí ničit infrastukturu, nenapadlo by mě, že chtějí zaútočit na nákupní centrum. Byly tam ženy a děti, věřily, že je to bezpečné místo,“ nechápe.

Místní obyvatelka Anna přišla k pietnímu místu, zřízenému vedle trosek budovy. Lidé tu zapalují svíčky a pokládají květiny. Mezi slzami redaktorům vyprávěla, že přátelé jejího syna pracují v lékarně obchodního centra a syn zamýšlel právě v pondělí odpoledne tam za nimi zajít.

„Chci, aby Rusko převzalo odpovědnost,“ cituje její slova web BBC.

Nákupní centrum se v Kremenčuku nachází uprostřed sídliště, na kterém žije 36 tisíc lidí. Obchoďák je jeho centrem, s food courtem a řadou obchodů. Od začátku války podle místního obyvatele jménem Míša zůstávalo v provozu, uzavíralo se jen, když se rozhoukaly sirény.

Prezident Zelenskyj nazval útok na obchodní centrum jako „teroristický čin“, politici G7 jej na společném zasedání v Německu označili za válečný zločin.