Začneme překvapením týdne v mediálním světě, kterým se určitě pro mnohé stal podcast Čestmíra Strakatého, v němž zpovídal novinářku Danielu Drtinovou. „Tato žurnalistka, kterou si mnozí spojujeme s jejím angažmá v televizní vzpouře roku 2000, je osobností mnoha tváří. Poznal jsem ji jako profesionálku, která se snaží dodržovat základní profesní pravidla své práce, z nichž nejdůležitější je asi, banálně řečeno, ‚padni komu padni‘. Pamětníci si připomenou její poměrně dlouhé období v roli zpravodajky ČT v Poslanecké sněmovně. Měla pak několik ‚svých‘ diskusních pořadů. Řada jejích rozhovorů byla na vysoké informační úrovni. Na druhou stranu ani ona se důsledně neubránila tomu, aby se jako novinářka zapojila do štvanice na vybraného ‚nepřítele veřejnosti‘,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Má na mysli dění počátkem dubna 2003, kdy premiér Špidla odvolal protizákonně (jak se později soudně prokázalo) členy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. „Drtinová to, k mé velké lítosti, byla, kdo moderoval naprosto nehorázný diskusní pořad na to téma, kam pozvali samé příznivce toho nezákonného odvolání (pamatuji třeba na Pavla Dostála), a proti nim jako na pranýři byl usazen předseda té odvolané vysílací rady Martin Muchka. Celé to balábile bylo jen zdrcující štvanicí na tohoto muže, který se ničím neprovinil, avšak dopředu byl odsouzen. A na tom procesu se podílela, žel, i Daniela Drtinová. A neomlouvá ji zaujetí atmosférou okamžiku či slepá víra ve svou pravdu. Prostě nekočírovala tu řež, v níž pravda dostala – i díky ní – náležitě na frak, a zbyla jen propagandistická mlha. Což je ostatně pro ČT dlouhodobě typická věc,“ připomíná mediální analytik.

V prezidentské volbě prohráli novináři