Nedávné ubodání malého chlapečka po hádce feťáků zase zaostřilo na severočeský Most. Jenže jde o největší z hororů, kterých se tam odehrávají desítky denně. Dealování drog, krádeže, přepadení a to i za denního světla. Prostě neřešené sociální problémy si vybírají svou daň. ParlamentníListy.cz navštívily některé nebezpečné lokality, ptaly se místních. A tak předkládáme reportáž z míst smutku a násilí.

Neklidná lokalita Stovky

Druhé největší město Ústeckého kraje, kde žije zhruba 64 tisíc obyvatel, rozřezává jako nůž jablko třída Budovatelů. V její prostřední části je centrum. Je to hodně červivé a zahnívající jablko. Ještě před léty tolik haněné sídliště Chánov je proti němu oázou klidu. Spodní části třídy Budovatelů, nedaleko vlakového nádraží, se říká lokalita Stovky, podle činžáků od popisných čísel devadesát po sto. Tady je podle mnoha místních jedna z nebezpečných zón, odtud se šíří neklid. A je tady dost nepořádek. Není divu, že v čísle 95 prodává realitka velký byt za 650 000 korun.

Na chodníku před činžáky se dopoledne nudí místní obyvatelé, převážně Romové. „Co čumíš, gádžo,“ zařvou na mě dva místní výrostci. Když se k nim přidá pár dalších kamarádů, raději přidám do kroku. O kousek dál dvě náctileté dívky čadí jointa anebo vdechují brčkem „perník“ z alobalu. Jsou ke mně otočené zády, takže to nelze poznat. Mám totiž po ruce foťák, což místní nemají rádi. Některé to štve, jiné zažene do úkrytu. „Jdi za těma feťákama, ty k***o,“ řve mladík z okna na pohublou ženu, co zrovna vyšla z vchodu jednoho z činžáků.

Před sámoškou je nápis: „Zákaz sezení, pití alkoholu před prodejnou.“ Před hospodou se baví matka s dítětem v kočárku s chlapy v montérkách a při tom popíjejí pivko. „Co fotíte?“ ptá se. „Život,“ odvětím. „Tady je to hrozný. Hodně lidí nemaká, spousta fetuje a vybírá popelnice. Občas tam najdou úplně nový věci, třeba i zlato, a pak to hodí do zastavárny,“ pronáší matka za křiku potomka dost neuvěřitelná slova, a když si i za působení pivních promile v hlavě uvědomí, že v kritice asi přestřelila, dodá: „Ale už se to mění, i některý feťáci choděj do práce. Viděj některý, co z platu dobře žijou, a jdou.“ Vitrína pracáku je nicméně přestříkána výzvou: „Jeb systém!“ a všude po městě hesla anarchistů.

Jsem hrdá cikánka

„Ještě jednou řekneš slovo Rom a kopnu tě. Romové jsou pánové, umím cikánsky a jsem hrdá cikánka,“ hrozí mi paní v důchodu, která bydlí v centru Mostu. Pozvala mě na kafe, je energická až hrůza a má v očích ohníčky. Doma má čisto, že bych to kafe mohl vypít z podlahy, všude visí fotky potomků, které dobře vychovala. Slíbil jsem jí anonymitu, jinak by kafe nebylo. „Když jsem mluvila slušně, tak mě vůbec nikdo neposlouchal a nikdo mi nerozuměl, takže mluvím, jak mi zobák narostl,“ říká s tím, že svět jde do p****e a bude třetí světová válka, protože „Rusáci jsou větší s***ě než Hitler“.

„Celej život jsem makala, děti vychovala dobře, taky makaj, a mám i vnoučata. To je velká radost, ale to, co se děje okolo, je ke zlosti. Zůstává mi rozum stát, když je práce dost, proč některým dávaj sociální dávky a podpory. Jedno jestli bílej nebo černej, vadí mi to. Za nás to nebylo. Hezky do práce. Já komunisty nemusim, ale v tomhle jim dávám za pravdu. A ti debilové nahoře to ještě podporujou,“ podotýká a doplňuje: „My cikáni jsme čtyři druhy. Olachové, Vlachové, kočovní a Kotláři jsme my. A mnoha z nás nevěřte. Co je zakázáno, tady je povoleno.“

„Fialovi bych dejchla na brejle, aby už nic neviděl. Možná z něj tak udělám lepšího premiéra. A Babiše bych poslala rovnou do gulagu, tak na deset let. Bartoše mám ráda, řekne, co si myslí. S něčím nesouhlasím, ale co má na srdci, to i na jazyku,“ je hned hotová s tím, o čem političtí komentátoři žvaní roky. Prý se každý víkend kouká na většinu politických debat v televizích. Ne kvůli sobě, ale kvůli vnoučatům.

Nejsou Romové jako Romové

V pivnici U Krokodýla přisednu k mladíkovi, co pořvává po kamarádech. Má večer už naváto a mě si všiml, protože jsem si v hospodě četl knížku, což je tady kuriozita. „Hele, ty vole, Most je nejkrásnější město v Česku. Máme tady nejkrásnější holky, ne ty zlatokopky jako v Praze. Jen těch nepřízpůsobivejch cikánů, tedy Romů, a nejsou Romové jako Romové, je tady moc. Serou mě. Tam k nim do Stovek a jinam do centra večer nechoď,“ varuje a objednává další „rezavou vodu“. Tady U Krokodýla je „náš zákazník, náš pán“, takže ji má v cukuletu.

O. pracuje v Mostě v oblasti veřejných služeb a taky nechce, aby jeho upřímné názory někdo někdy zneužil, takže tak. „Taky jsem volil ten pravicovej mix, ale teď jsem z toho zklamanej. Jsem rád, že existujou média, jako Parlamentní Listy, který nemaj zábrany. Žádná posraná politická korektnost,“ rozvášňuje se s tím, že při volbě prezidenta volil menší ze dvou zel, tedy Andreje Babiše. I v hospě U Krokodýla se zavírá, takže jdeme domů. On k partnerce, které už před dvěma hodinami volal, že je na cestě, já do hotelu.

Kolem místa zločinu

„Já bych ty feťáky vyházela z oken. Já bych jim dala. Ten cikán, co to dítě zabil, to odsere. Buď už ve vězení anebo pak na svobodě. Nedožije,“ vzpomenu na slova mé soukromé „kavárnice“ a jdu na místo zločinu. U 14. Základní školy, podle jejího netu rozlohou největší mostecké školy, se na konci května odehrála strašlivá událost. Jak říkají většinou místní, v hádce o dítě mezi feťáky se stal právě ten čtyřletý chlapeček obětí. Byl ubodán k smrti a pachateli, nyní ve vazbě, hrozí až osmnáct let vězení.

U školy vzniklo improvizované pietní místo a ještě dnes tam stojí pár svíček a leží několik umělohmotných ještěrů. Ty prý měl malý chlapec nejradši. „Hele, Franto, budeš v televizi,“ pokřikuje spolužák na spolužáka, kteří sedí u policejní pásky, když je fotím. Starší obyvatelé většinou projdou kolem se zachmuřenou tváří.

„Ukončení nájemních vztahů,“ hlásá plakátek na jednom z paneláků. Může se tak stát prý kvůli poškození a znečišťování společných prostor a zařízení, pravidelnému rušení hlukem, odkládání objemného a nevhodného odpadu a tak dále. O kus dál si u „Music areny Nový Obzor“, která vypadá spíše jako zavřená než k rozveselení místních, pár kluků zkouší rapovat. Když poslouchám, začnou se ohlížet s nedůvěrou: „Co čumíš, more?“ Přijdu blíž s tím, že naslouchám, a tak rapují dál: „Uříznu ti hlavu, budeš u prahu, jeden krok. Neser mě, odjeb se, druhej krok. A tak prásk, prásk, prásk, třetí krok. Takhle sem nechodí ten, kdo se sem nehodí…“