„Já taky nadávám na komunisty“. Štěpán Kotrba a jeho vysvětlení

„Ano, 40 let socialismu, z toho 20 let ,dusivé normalizace' bylo pro každého z vás prudce výnosným a vrcholně ziskovým podnikem - dodnes žijete v domech, postavených komunisty, dodnes chodíte do prodejen postavených komunisty, jezdíte po silnicích a kolejích postavených komunisty, jezdíte v tramvajích, vyrobených za komunistů... a léčíte se v nemocnicích, většinou postavených a vybavených komunisty. A to je třicet let od chvíle, kdy jste je vykopli od vesla. Jako neschopné řídit stát,“ píše Kotrba v komentáři.

Připomíná, že socialismus se platil o dost jednodušeji, jelikož neodcházelo každý rok 300 miliard na dividendách do zahraničí. Československo investovalo do plynovodů a rafinérií v SSSR. Měli jsme RVHP jako pohodlně a nediskriminačně dostupný trh. Měli jsme jadernou a vodní energii - v nadbytku. Československá centrální banka vlastnila 105 tun zlata, což Kotrba označuje za základ ekonomiky.

„Dnes si nemáte na co stěžovat. Všechno je. Jen prachy na to většinou nemáte,“ dodává k současné finanční situaci českého státu.

A až dnes, kdy „trh" nezajistil základní antibiotika na angínu, oceníte snad kapacitní plánování výroby, samostatnost ve výrobě většiny základních léků. Až dnes, kdy „trh" nezajistil každému dítěti pediatra, školku, zubaře nebo pohotovost, víme, co všechno tvoří „životní komfort". Až dnes, když vybavení školáka stojí tisíce každý rok, snad oceníme za režijní cenu vyrobené učebnice ze SPN, které školy půjčovaly až sedmi ročníkům žáků.

Za minulého režimu nebyl sice dostatek západního zboží a služeb, ne proto, že by na ně nebylo, ale proto, že je sem COCOM (Coordinating Committee for Multilateral Export Controls) nedovolil dovézt. Nebo proto, že nebyly valuty, protože Západ velmi kontroloval, jak velké valutové příjmy socialistickým zemím „dovolí". A tak jsme se museli cenově podbízet, hledat šedou zónu pro export a valut byl nedostatek na všechno.

„Nebylo na rozhazování. Takže jste si nemohli jezdit letecky na Kanáry, ale maximálně vlakem či autobusem k Baltu nebo Balatonu. Nebo na Mácháč. Ano, trpěla příroda. Přednost měli lidi. Před ochranou remízků měla přednost efektivita zemědělství, jakou dnes neznáme. Na horách byly ale stromy, ne kůrovec,“ uvádí analytik.

A i když ne všeho zboží byl dostatek a ne všechno zboží mělo design a kvalitativní parametry toho „západního", tak například vysavač či pračka z dob, kdy se rodiče vzali, funguje dodnes.

„Takže ano, nadávejte na komunisty, na frontu na banány, dnes se banánů můžete přejíst. Ale doktora nemáte. A nemáte na něj ani nárok. A do lázní se jen tak nedostanete... A byt vám zaměstnavatel nepřidělí a vy si na něj nevyděláte ani za dvacet let,“ shrnuje Kotrba, která dodává: „Uběhlo 35 let od ,sametového' převratu. Vcelku se nám daří výborně, tvrdí ti, kteří teď vládnou. Takže už je čas. Srovnávat, nejen cenu povinného ručení.“

V druhé části svého komentáře naopak zmínil chyby, které komunistickému vedení vyčítá. Důvodů nadávat na komunisty je podle jeho slov hned několik a prakticky všechny vedly nakonec k sametovému převratu.

Jednou z chyb vnímá v tom, že ačkoliv komunisté celých 40 let pomlouvali Západ, nikdy ho za nic nechválili. „Škoda. Svět ale nebyl nikdy černobílý. Příkladů nekompetentnosti mediální interpretace Západu u českých komunistů jsou desítky,“ píše Kotrba.

V počátku šedesátých let vznikl z blbosti komunistů podnik zahraničního obchodu, který přitom ze Západu udělal symbol ráje – Tuzex. Místo, kde lhali sami sobě. „Namísto ideově čisté rovnosti všech (v nedostatku i v blahobytu) se upřednostnilo valutově-ekonomické hledisko a zdomácněla idea ,exkluzivní kvality ze Západu',“ uvedl s tím, že nikdo nikdy neublížil idejím socialismu víc, snad jen nikdy oficiálně nepřiznané pravé důvody „vpádu“ vojsk Varšavské smlouvy do Československa.

„To, že bolševik investoval stovky tisíc do každého vysokoškoláka a neumožnil mu za pár tisícovek marek či dolarů srovnání při povinných služebních / studijních cestách na Východ, Západ i do rozvojového světa, považuji za kardinální politickou chybu, vedoucí k toužebnému vzhlížení mnohých na bezdůvodně idealizovaný Západ a odlivu mnoha mozků, kterému ale režim stejně nikdy nezabránil.

Bolševik nedokázal udržet plošně racionalitu v kádrové politice. Mnohdy se stávalo, že ne nejschopnější, ale nejkonformnější a na stranických schůzích nejužvaněnější se stali vedoucími, řediteli, ale i vedoucími tajemníky. Neschopnost, povyšovaná bez korektur od dílny po fabriku. Od obce přes okres až po ministerstvo. Stejně bezduchá a apologetická byla většina marxistické teorie, vykládaná od nejnižšího článku vzdělávání až po vysoké školy. Tento mor bezduchých teoretických žvástů degradoval skutečnou práci těch, co měli vynikající výsledky a podlamoval chuť lidí i autoritu systému,“ dodal Kotrba.

To, že Rada vzájemné hospodářské pomoci (RVHP) zaspala nástup mikropočítačů a computingu obecně, je také tragickou vinou komunistů. Také wassenaarské ujednání o kontrole vývozu konvenčních zbraní a zboží a technologií dvojího užití je spolu se čtyřmi podobnými neformálními ujednáními platné dodnes. Týká se surovin strojů a zboží s vojenským potenciálem, počítačů a čipů či strojů na jejich výrobu, kryptografie, měny, drahých kamenů, chemikálií vysoké čistoty nebo kovů. „Komunisté toto ale nikdy nikomu nevysvětlovali. Většina z nich to ani nevěděla. Netušila, čeho všeho se západní embargo týká,“ poznamenal politicky analytik.

„Za tohle všechno je třeba komunistům zcela oprávněně nadávat. Byly to dlouhodobě nereflektované strategické chyby, které pohřbily poctivou práci milionů lidí, ekonomickou efektivitu a systém sociální spravedlnosti ,reálného' socialismu,“ uzavřel Štěpán Kotrba.

Celý text Štěpána Kotrby:

Ano, 40 let socialismu, z toho 20 let "dusivé normalizace" bylo pro každého z vás prudce výnosným a vrcholně zikskovým podnikem - dodnes žijete v domech, postavených komunisty, dodnes chodíte do prodejen postavených komunisty, jezdíte po silnicích a kolejích postavených komunisty, jezdíte v tramvajích, vyrobených za komunistů... a léčíte se v nemocnících , většinou postavených a vybavených komunisty.. A to je třicet let od chvíle, kdy jste je vykopli od vesla. Jako neschopné řídit stát.

Z čeho se platil socialismus? Neodcházelo každý rok 300 miliard na dividendách do zahraničí. Stovky miliard dostal režim od Kaddáfího za tanky, BVP, náboje a semtex, miliardy od Rusů za letadla, nákladní auta, traktory, kombajny a export do třetího světa, miliardy za vzdělávání černoušků, Vietnamců a Kubánců. V roce 1982 jsme splatili Velké Británii a USA cca 100 milionů dolarů jako dluh za britskou "pomoc" ve válce a za znárodnění kapitalistů v roce 1948, jiné dluby jsme neměli. Byli jsme vcelku potravinově soběstační, měli jsme levné uhlí, ropu a plyn. Československo investovalo do plynovodů a rafinérií v SSSR. Měli jsme RVHP jako pohodlně a nediskriminačně dostupný trh. Měli jsme jadernou a vodní energii - v nadbytku. Československá centrální banka vlastnila 105 tun zlata. To je základ ekonomiky.

Do 89 jsme vyasfaltovali (frakce ropy) cesty do každé vesnice, cc 6-8 milionům lidí jsme postavili "králikárny" s centrálním vytápěním, teplou vodou, koupelnou a hajzlem v bytě. V každé díře bylo zdravotní středisko, nákupní středisko, středisko služeb pro domácnost a školka, škola a kulturák. Elektrifikovali jsme každou díru - do každého baráku s popisným číslem včetně chat vedl proud a do každého obytného baráku vedl v roce 89 telefon. Do většiny baráků vedla pitná voda a odpad. Z poválečné podvýživy a přídělového systému , masa jednou za týden jsme se dostali do fáze běžně dostupné pestré stravy a křivice či kurděje byly neznámé. Proočkovali jsme celou populaci proti šíleným chorobám jako TBC, obrna..., fluorizovali jsme pitnou vodu jako prevenci zubního kazu dětí. V každé prdeli byly jesle a mateřské školy. V každé škole byl klavír a tělocvična, přírodovědný, fyzikální a chemický kabinet, v mnoha už i bazén se zdravotně nezávadnou vodou, v mnoha i dětský "školní" lékař, starající se o preventivní medicínu a ozdravovny. Vozili jsme děti na školy v přírodě a lyže. V každé větší díře byla lidová škola umění s vybavením a střední škola, pionýrský dům s vybavením pro technické a přírodovědné kroužky dětí. Mikroskopy, vrtačky, ponky, flétny, housle, klavíry. Učební pomůcky, které tvoří dodnes základ kabinetů. Kdo dnes vyrábí vycpanou sovu nebo tchoře?

Investovali jsme do masového vydávání beletrie, včetně "západních" autorů. Ve vynikajících překladech. Do poezie. Dnes jsou jich stále plné knihovny v každé vesnici a u většiny lidí doma.... Investovali jsme do masového vydávání dětských časopisů bez komerce a reklam. Investovali jsme obrovské peníze do kinematografie, animovaného dětského filmu, lidového umění. To všechgno stát.

Ano, stát, který vedle toho živil 250 tisícovou armádu a 150 tisíc vojáků Varšavské smlouvy, protože v 1968 hrozila jaderná konfrontace v Evropě (Pershingy x Temp-S) a pak už nikdo nikomu nevěřil. Ta "armáda míru" byla skutečná a nutná. Ale komunisti to neuměli lidem říct. A proto tím vším každý opovrhoval a listoval doma katalogy Neckermanna a Quelle.

To nepočítám dvojí rozvoj průmyslu od války: nejdříve primitivní náhrada těžkého průmyslu za vybombarodvané a ukradené. Bez sléváren nejsou kolejnice a plechy, bez plechů nejsou nákladní auta, vagóny, pluhy, rypadla ani bagry. Bez aut není výstavba elektráren. Bez vagonů není doprava uhlí v zimě. Pak dvě generace inovací (nejdříve elektřina na sloupech a štěrkové cesty mezi vesnicemi, pak elektřina v zemi a asfalt). Na vesnicích po válce nebyla elektřina standardem. Ale bez elekřitny není ani efektivní zemědělství.

Průmysl, zejména lehký i tam, kde nikdy nebyl, aby byla práce pro věechny v dojezdové vzdálenosti od místa bydliště, postavené sklárny, keramické továrny, nábytkářské firmy, textilky, obuvnický průmysl, smaltovaná výroba (od hrnců po panely na stěny sporáků, umyvadla a vany), kanalizační roury a chemické vany, strojírenství - od šroubků po turbíny, motory všeho druhu a výroba těžkých aut a jeřábů, strojírenské a paírenské stroje a výroba, .... kabely, vypínače, svítidla, žárovky...

Vyráběli jsme unikátní práškovací a hasicí letadla (Čmelák), malé dopravní letouny (Andula), unikátní aerotaxi a poštovní letoun (Ae-145 z roku 1958, L-200 Morava). Aerokluby měly sportovní letouny (Zlín) i neuvěřitleně spolehlivé větroně (Šohaj, Blaník...) . Armáda měla české hlídkové letouny (L-39).

Stavěli jsme lodě. Od malých pramic po motorové čluny a plachetnice, ale i velké nákladní i dopravní, bagry a remorkéry pro říční dopravu. Existují dodnes, protože nové se už nevyrábí.

To všechno stát. Ne "trh". Bylo třeba 15 milionů lidí obléci, ubytovat v určitém standardu - standardem není plesnivý sklepní byt s kohoutkem studené vody a záchodem na chodbě a topením klubkami. A 15 milionů lidí stravovat. A 15 milionů lidí oblékat a obouvat.

Ta výstavba vždy začínala infrastrukturou. Telefonními přípojkami do bytů a výsadbou parků končila. Ne jako dnes, kdy developer postaví byty a o výstavbu silnic a kanalizace se nikdo nestará... Nejprve se musely postavit silnice, pak společná infrastruktura (trafostanice, kanalizace, čistitčky...) pak museli dostat byt či telefon doktoři, manažeři fabrik, učitelé a pak zbytek. Dělníci z továrny dostali "stabilizační" byt dřív. Jo, každý nemusel mít (a neměl) telefon do bytu, protože kapacita drahých přepojovacích ústředen byla velmi omezená (max. pěti, později šestimístná čísla), ale do domu nebo vedlejšího domu vedly dráty vždy. Telefony primárně nebyly přidělovány, aby si babišky pokecaly s vnoučaty, ale aby se špitál dovolal primářovi, fabrika technologovi nebo dispečink záchranky úrazovému chirurgovi. Ostatním musela stačit budka v ulici. A ta byla vždy. Stejně jako poštovní schránka... Občanská vybavenost a "prosluněnost" byla samozřejmostí.

Nevíte co j prosluněnost? Všechny byty musely být navrhovány tak, aby byly dostatečně prosluněny. Byt považujeme za prosluněný, je-li součet podlahových ploch jeho prosluněných obytných místností roven nejméně jedné třetině součtu podlahových ploch všech jeho obytných místností. Otvory, kterými sluneční záření vniká do místnosti jsou zaskleny průhledným a barvy nezkreslujícím materiálem, celková plocha otvorů je rovna nejméně 10 % podlahové plochy místnosti, přitom nejmenší rozměr osvětlovacího otvoru je 900 mm... Světoznámý architekt Le Corbusier (byl socialista) v minulém století jednoduše formuloval nejkategoričtější příkaz architektury "Dát lidem slunce a světlo" .

Dnes si nemáte na co stěžovat. Všechno je. Jen prachy na to většinou nemáte.

A až dnes, kdy "trh" nezajistitil základní antibiotika na angínu, oceníte snad kapacitní plánování výroby, samostatnost ve výrobě většiny základních léků včetně vitamínů a antibiotik, krevních derivátů a schopnost každé lékárny elementární výroby dezinfekcí, léčivých mastí, roztoků a směsí z dostupných chemikálií (peroxidem, jódem a hypermanganem počínaje , glycerinem a mastmi na opruzeniny, spáleniny a proti plísni konče).

Až dnes, kdy "trh" nezajistitil každému dítěti pediatra, školku, zubaře nebo pohotovost, víme, co všechno tvoří "životní komfort".

Až dnes, když vybavení školáka stojí tisíce každý rok, snad oceníme za režijní cenu vyrobené učebnice ze SPN, které školy půjčovaly až sedmi ročníkům žáků. Do kterých se nečmáralo, ale četlo se z nich. Které byly vybaveny prvotřídními ilustracemi předních výtvarníků.

Ano, nebyl dostatek západního zboží a služeb. Ne proto, že by na ně nebylo, ale proto, že je sem COCOM (Coordinating Committee for Multilateral Export Controls) nedovolil dovézt. Nebo proto, že nebyly valuty, protože Západ velmi kontroloval, jak velké valutové příjmy socialistickým zemím "dovolí". A za co. A tak jsme se museli cenově podbízet, hledat šedou zónu pro export a valut byl nedostatek na všechno.

Nebylo na rozhazování. Takže jste si nemohli jezdit letecky na Kanáry, ale maximálně vlakem či autobusem k Baltu nebo Balatonu. Nebo na Mácháč.

Ano, trpěla příroda. Přednost měli lidi. Před ochranou remízků měla přednost efektivita zemědělství, jakou dnes neznáme. (efektivita není jen výtěžnost z hektaru, ale nákladová efektivita za tunu). Na horách byly ale stromy, ne kůrovec.

Ano, neopravovaly se staré, předválečné domy - protože to bylo neekonomické pro vestavbu moderní infrastruktury a moderního vybavení do města (třeba ta teplá voda, plyn, suché sklepy, nosnost podlah, ústřední topení, záchody či koupelny v bytě).

Ano, ne všechno zboží byl odstatek a ne všechno zboží mělo design a kvalaitativní parametry toho "západního". Ale vysavač ETA 401 z dob, kdy se rodiče vzali, funguje dodnes. Ledničku Calex 132 mám také dodnes a chladí líp, než ta superduper ze Západu, která odešla po deseti letech. Totéž pračka se ždímačkou Perobot z Kovosmaltu z počástku šedesátých let. Nebyla sice automatická s dvaceti programy, ale neměla kurvítka a cenu opravy větší , než je cena nové. Buben byl pouze pozinkovaný, ne nerezový...

Takže ano, nadávejte na komunisty, na frontu na banány a nedostek hajzlpapíru (to bylo ten rok, když vyhořela jediná papírna, která ho vyráběla). Dnes se banánů můžete přejíst. Ale doktora nemáte. A nemáte na něj ani nárok. A do lázní se jen tak nedostanete... A byt vám zaměstnavatel nepřidělí a vy si na něj nevyděláte ani za dvacet let.

Uběhlo 35 let od "sametového" převratu. Vcelku se nám daří výborně, tvrdí ti, kteří teď vládnou. Takže už je čas. Srovnávat, nejen cenu povinného ručení.

Důvodů nadávat na komunisty je několik

Prakticky všechny vedly nakonec k sametovému převratu, kde klíči kupodivu cinkali i mnozí komunisté a svazáci.

Kdysi jsem potkal navrátivšího se emigranta, bývalého instruktora americké CIC v Mnichově, který mi v rozhovoru potvrdil praxi navracení kopečkářů po špiónském rychlokursu zpět do republiky. Cílem nebylo, aby se v poválečné ČSR vybudovala americká agenturní síť, ale aby tito ideově nepřátelští uprchlíci si s režimem vyřídili účty a svou pouť zakončili s kulkou v hrudi při zpětném přechodu hranic či v komunistickém kriminále po zapálení nějakého stohu slámy. Pokud se jim podařilo přežít, tak je Státní bezpečnosti prozrazovali sami západní diplomaté. Záměrem bylo vyvolat v novém režimu chaos, pocit nejistoty a permanentního ohrožení. Západ se nepřátel nového režimu bál. Nechtěl, aby svou nenávistí otravovali poválečné smiřování všech přeživších se všemi přeživšími. Tak se postupně rozšířily paranoidní představy, že každá mandelinka je americký brouk a každý navrátivší se letec či vědec jezdící na konference je agent. Důsledky této hlouposti nesl režim celou generaci.

Ačkoliv komunisté celých 40 let pomlouvali Západ, nikdy ho za nic nechválili. Škoda. Svět ale nebyl nikdy černobílý. Propastný rozdíl byl mezi brutálně vojenským režimem pravicového generála Pinocheta v Chile a mezi režimem v SRN za vlády starosty Západního Berlína a předsedy SPD, levičáka Willy Brandta, autora Ostpolitik a pozdějšího předsedy Socialistické internacionály.

Za jeho vlády poprvé (tehdy vcelku konzervativně levicová) SPD získala 45,8 % hlasů. Vyjednal smlouvu s SSSR, právní status Západního Berlína a smlouvu s NDR pod heslem „Změna sblížením“. Jeho mottem bylo: „Chci riskovat více demokracie.“ Byl přesvědčeným antifašistou a prvním německým politikem, který poklekl u památníku obětí šoa ve varšavském ghettu. Byl prvním německým kancléřem, který navštívil Izrael, aby se setkal s Goldou Meirovou. Jel na Kubu, aby se setkal s Castrem. Setkal se i s Tengem Siao-pchingem a Michailem Gorbačovem .