„Ano, 40 let socialismu, z toho 20 let ,dusivé normalizace' bylo pro každého z vás prudce výnosným a vrcholně ziskovým podnikem - dodnes žijete v domech, postavených komunisty, dodnes chodíte do prodejen postavených komunisty, jezdíte po silnicích a kolejích postavených komunisty, jezdíte v tramvajích, vyrobených za komunistů... a léčíte se v nemocnicích, většinou postavených a vybavených komunisty. A to je třicet let od chvíle, kdy jste je vykopli od vesla. Jako neschopné řídit stát,“ píše Kotrba v komentáři.

Připomíná, že socialismus se platil o dost jednodušeji, jelikož neodcházelo každý rok 300 miliard na dividendách do zahraničí. Československo investovalo do plynovodů a rafinérií v SSSR. Měli jsme RVHP jako pohodlně a nediskriminačně dostupný trh. Měli jsme jadernou a vodní energii - v nadbytku. Československá centrální banka vlastnila 105 tun zlata, což Kotrba označuje za základ ekonomiky.

„Dnes si nemáte na co stěžovat. Všechno je. Jen prachy na to většinou nemáte,“ dodává k současné finanční situaci českého státu.

A až dnes, kdy „trh" nezajistil základní antibiotika na angínu, oceníte snad kapacitní plánování výroby, samostatnost ve výrobě většiny základních léků. Až dnes, kdy „trh" nezajistil každému dítěti pediatra, školku, zubaře nebo pohotovost, víme, co všechno tvoří „životní komfort". Až dnes, když vybavení školáka stojí tisíce každý rok, snad oceníme za režijní cenu vyrobené učebnice ze SPN, které školy půjčovaly až sedmi ročníkům žáků.

Za minulého režimu nebyl sice dostatek západního zboží a služeb, ne proto, že by na ně nebylo, ale proto, že je sem COCOM (Coordinating Committee for Multilateral Export Controls) nedovolil dovézt. Nebo proto, že nebyly valuty, protože Západ velmi kontroloval, jak velké valutové příjmy socialistickým zemím „dovolí". A tak jsme se museli cenově podbízet, hledat šedou zónu pro export a valut byl nedostatek na všechno.