„Zatvrzele odmítavý postoj Andreje Babiše k možnému přijetí padesáti sirotků z válkou zdecimované Sýrie byl posledním impulzem, který mě přinutil vyjádřit se touto expresivní formou k danému tématu. Text písně se však týká společenských tendencí, které se odehrávají jak na našem území, tak ve zbytku Evropy, již delší dobu. Politická uskupení, která dříve byla – i díky fungující demokratické kultuře – odkázána na okraj politického spektra, se nově stávají politickým mainstreamem,“ poznamenal raper Lipo ke skladbě, která podle jeho slov vznikala od 21. do 23. září.

„Procházíme cestou od Evropy poválečného konsenzu, založeného na humanistických ideálech, Evropy sebevědomé a přitom solidární, k Evropě, kterou nově charakterizuje vzmáhající se nacionalismus a populismus, těžící ze strachu a předsudků. Dobový výjev, o kterém se zmiňuji v refrénu, je pro mě určitým silným mementem k možnému opakování historie. Ani tenkrát, v Berlínském hotelu Adlon, nikdo pravděpodobně netušil, jak celý proces skončí. Nenechme sebou manipulovat, nedávejme prostor obchodníkům se strachem,“ poznamenal Lipo.

„Padesát dětí, jedno políčko z dlouhýho filmu a jejich přijetí by mohlo ohrozit tvou firmu. Tvou hlavní firmu, který říkáš ještě občas stát. Ta myšlenka je zvrhlá, přestávám se tomu smát. To gesto odmítnutí zrcadlí tvý hodnoty. Možná ti davy tleskaj, nepřidám se do fronty. Marketing máš pestrej, svý role umíš dobře hrát. Ani s milionem hlasů v zádech nejsi demokrat. Kdyby vítr vanul jinak, tisknul bys ty děti k hrudi. Trendem pevná ruka lídra, sbírat za ty bludy body. Nemusím být ani mesiáš, nemusím být ani Kovy, abych dětem řekl, kampak asi vedou tyhle schody. Cítím stud a vztek, co nejde nacpat jen do jedný sloky. Dolů to jde rychle, zpět se dostat trvá roky,“ zpívá pak v písni Lipo. 

„A když už tak horlivě nechceš pomáhat venku, přibal Ovčáčka s Okamurou ke kontingentu. Spí v hotelu Adlon, ke kafi zlatý lžičky. Společnost se baví, číšník zapaluje svíčky. Za pár let čekají některý v bídě na transport, dějiny se vrací, i tohle jednou začalo,“ zpívá dál.

Následně opakuje refrén o hotelu Adlon a dodává: „Nikdy by je nenapadlo, co se může stát, když daj šanci demagogům, co umí tak lhát. Je otázka, kdo teď vykonává prezidentskou funkci, teda jestli funkce neznamená dostat další punkci.“

„Mohls dostát role státníka, být druhý Masaryk. Místo toho sledujem, jak ke dnu padá Titanic,“ zpívá dál. „Z tvýho odkazu zbyde, žes dal fašounům první slovo. S Babišem jednou zmizíte, co ale přijde potom? To jsou ty úvahy, který mě trápí. Blíží se stíny, co dřív byly v dáli. V lidech postižených válkou vidíme hned teroristy. Za strach nakoupil jsi hlasy pro sebe a svoje krysy. Tak moc se rvete za silný národní státy, až byste je obehnali ostnatými dráty,“ dodává. „Moc dobře víte, že v lidech vězí úzkost a obavy, proč byste je mírnili, plynou z nich prachy do strany,“ rozčiluje se dále Lipo a dodává, že na politiky sedí označení obchodníci se strachem – „vaše preference rostou s každým dalším poplachem“.

„Desítky let bez války v Evropě nám už nestačí. To populisti budou zas o nějaký hlas pak bohatší. Zvedni svoji hlavu, vidíš, to jsou oči lháře. Nebyli si jistý, vymysleli sluníčkáře. Pojďme k otázce, co vlastně definuje člověka? Hranice a krev, či jak se v těžký chvíli zachoval? Já svou odpověď už dávno našel, ale víš ji ty? Když z nenávistných fake news živíš svoje vlastní pocity,“ zpívá dál.