Za slunečného počasí vyrazily tisíce lidí do obchodních center a desítky pak na náměstí Republiky, kde se setkaly s pravou cenovou realitou.
Trhy! Pro koho?
Kromě mladých rodin s dětmi, které se přišly podívat třeba na skutečného oslíka nebo si zazvonit – a už ne na ruské kolo s jednou otáčkou za stokorunu, tu byla slyšet hlavně angličtina, ale také francouzština nebo němčina, převažovala však ukrajinština a ruština.
„To je tak akorát na čumendu,“ konstatovala starší paní, procházející se se založenýma rukama za zády mezi stánky. „Musím si zajít chuť…“
Bílá klobása, která připomínala tu originální, bavorskou, lákala především cizince. Ti, kteří zkusili, si, jak se zdá, moc nepochutnali. „Nešmakuje, že,“ konstatoval na to jízlivě jakýsi mladík, který se s odporem díval na všechny ty „občerstvovací stanice,“ jak sám říkal. Další muž jen nasával svérázný odér přepáleného tuku: „Mám rýmu, ale tohle cítím ještě pořád dobře,“ oklepal se.
(FOTO: Václav Fiala)
Zatím na zkoušku
Také ceny vánočních a adventních věnců a košíčků byly v řádu stovek. Nejobyčejnější kolem dvou stovek, ale také za pětistovku, i když nebyly příliš velké.
Těch několik desítek lidí, na které byly téměř v převaze prodejní stánky - ty byly zatím poloprázdné, ale pozdní odpoledne prý jsou o poznání lepší. Někteří prodejci signalizují slabé tržby, ostatní ještě nechtějí vynášet nějaké soudy, když to „všechno teprve začíná“. „Prostě, uvidíme. Rok od roku divnější. Možná bude nejdřív až mrtvolný klid a pak najednou se všichni utrhnou jako ze řetězu a pár dní před Vánoci začne šílenství. To zatím najdete v nákupních centrech, tam jsou fronty i na toalety,“ konstatuje jeden z prodejců, který nechtěl být za žádnou cenu jmenován ani fotografován.
(FOTO: Václav Fiala)
Slaďoučké, drahoučké
Půl litrovka plzeňské desítky za 60 korun a čtyřka kofoly za 50 korun. To jsou ceny nápojů. Různé teplé aromatické nealko i alkoholické punče atakují v objemu tří decilitrů stovku. „Strašně navoněné a přeslazené,“ konstatuje mladá maminka, která podle svých slov by na všechny tyto sladké nápoje uvalila nějakou velkou daň, nebo je rovnou zakázala.
(FOTO: Václav Fiala)
Měla by Česká republika přistoupit k BRICS?Anketa
Z prodeje jakoby zmizelo cukroví ve formě čokolád. Milka už prý netáhne, a to hlavně kvůli porovnání ceny a kvality. Na vánoční cukroví je ještě čas, jeho výrobci čekají, že máslo trochu zlevní nebo někdo jej přiveze z Německa. Jiní se prý zase vrátí k rostlinným tukům, jako kdysi. „Dnes už kachní nebo husí sádlo mnoho lidí ani nedává a nezná,“ říká další žena. „Přitom tímhle vymazané buchty jsou nejlepší. Mladí by zase jen dávali olivový olej, jsou jako zbláznění zdravým životem, ale žijí v chemických vůních a příchutích od rána do večera.“
Veliké ruské kolo čeká na zájemce. Kromě pár Ukrajinců se na něj nikomu moc nechce. Stovka za otočení je pro mnohé už příliš. A argumentace, že je odtud hezký výhled, prý už neobstojí. Pro malé děti postačí živá zvířátka, která konec konců táhnou nejvíce. A dřevěný koník, na který se stojí větší fronta, než na jakýkoliv jiný stánek.
Veselo bude možná zítra
„Lidé jsou zachmuřilí, žádná radost,“ říká jeden zahraniční pracovník. „Jste nejsmutnějším národem na světě. Zamračení, nasupení,“ konstatuje muž, který je už v České republice několik desetiletí. Já vás nechápu. „Máte se dobře a přesto remcáte.“ „A divíte se?“ odpovídá mu rozhořčeně postarší muž. „Podívejte na televizi, kolem sebe, na noviny a všechno chachacha vás přejde,“ vysvětluje. „Mezinárodní situace, ceny, nezaměstnanost, tohle nás všechno drtí.“
„Podívejte na Borská pole, některé firmy už začaly propouštět a hlásí, že další kolo vyhazovů bude po Novém roce. Tak kupujte něco, když nevíte, co bude za měsíc za dva,“ říká zhruba tak třicetiletý muž. „Když má člověk hypotéku do šedesáti, tak se bojí každé nemoci, natož vyhazovu. A v Plzni už to začíná být cítit, jak se utahují ve firmách a montovnách šrouby.“
Jak si namastit kapsy
Vraťme se ale na trhy. Začátek prosince snad bude veselejší, doufají trhovci a organizátoři. „Reklama navnadí lidi a ti se pustí do nakupování, i kdyby si měli vzít překlenovací úvěr,“ uvádí další prodejce. „To si budou mnout ruce všichni tihle vykukové, co půjčují nelegálně nebo na hraně,“ odpovídá mu i nám mladý muž, který podle svých slov pracuje v charitě. „Tady se vytváří dojem, že kdo nenakupuje a necpe se, tak je k ničemu, Podle toho to pak vypadá, lidé si prý chudobu nemohou dovolit. Pak se ale něco stane a životní katastrofa je na světě.“
Ne každý se může vydat do Německa na nákupy. A sejít se na trzích se známými či dětmi, to už je na pořádný zásah do peněženky. „Bez tisícovky jste tu jako chudý příbuzný,“ říká starší paní s několika vnoučaty. „Každému něco koupíte a pak sušíte hubu minimálně dalších pár dní. Tady člověk dělá s prominutí haura a nakonec mu musí stačit pár rohlíků a chleba. Ale to je doma, za zavřenými dveřmi a o tom se nikdo jen tak nedozví. Tohle opravdu není na chlubení.“
Takže pro starší jsou Vánoce hektické. Ale ani ti mladší nemají na růžích ustláno. Představy a plány jsou odlišné, ale nakonec se prý stejně setkají na trzích. I když by vánoční grog koštovali jen po jednom druhu. Vezměte si, pár teplých nápojů, trdelník, klobása nebo i párek v rohlíku, který je za padesátku, „čína“ a další rádoby vánoční překvapení. Polévka se zatím moc neobjevuje, ale za pár dní jí bude jako již tradičně nabízet chudým plzeňský primátor.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala