Celospolečenská debata o Istanbulské úmluvě opět ožívá, i díky její výslovné podpoře od prezidenta Petra Pavla a plánu vlády hlasovat o dokumentu ještě během června.

V Senátu se konala konference Istanbulská úmluva – výzva, hrozba?, ve které vystoupil i právník Jakub Kříž. Jeho příspěvek, vložený na blog, se šíří českými sociálními sítěmi a je čile komentován.

Na úvod Kříž připomněl, že kritika Istanbulské úmluvy na věcné úrovni pramení zejména z obav, že dokument překračuje rozumné hranice mezi neutrální právní regulací a vynucováním specifického pohledu na svět.

Dokument je podle právníka skutečně značně ideologizující, například vztahy mezi muži a ženami jsou zde popisovány v kategoriích síly a moci.

Upozorňuje na stanovisko Ústavního soudu Bulharska, který vyjádřil názor, že úmluva je s bulharskou ústavou neslučitelná, a přitom provedl její pozoruhodnou právní analýzu.

Rozebírá zejména způsob, jakým je v textu pracováno s pojmy „pohlaví“ a „gender“.

K hlavnímu záměru celé úmluvy, boji s násilím na ženách, pak ústavní soudci poznamenali: „Pokud však společnost ztratí schopnost rozlišovat mezi ženou a mužem, zůstane boj proti násilí na ženách pouze formálním, ale neúplným závazkem.“

Úcta k rodině je silná, vytýká orgán

Druhým zásadním tématem, které nás při rozhodování o přistoupení k úmluvě může vést, je dosavadní praxe jejího naplňování v zemích, které už přistoupily.

Istanbulská úmluva totiž nechce zůstávat jen na papíře a zřizuje nadnárodní instituce, které jsou oprávněny naplňování úmluvy v členských státech kontrolovat.

GREVIO je zkratka pro „nezávislý expertní orgán, monitorující implementaci Istanbulské dohody“ členskými státy. Vydává zprávy, ve kterých hodnotí, jak státy postupují při potírání domácího násilí.

Podle právníka Kříže už od začátku své činnosti v roce 2015 absolvovalo 29 monitorovacích misí a vydalo dostatek zpráv na to, abychom si udělali obrázek, jak pracuje a na co se zaměřuje.

Výrazná část výtek k členským státům se zaměřuje nikoliv na násilí na ženách, ale na boj proti genderovým stereotypům. Gruzie byla kritizována, že zde „ženy přebírají odpovědnost za ženské úkoly v domácnosti a muži za mužské“. Rovněž je vytýkáno, že v Gruzii „převažují patriarchální postoje“.

V Polsku je kromě celospolečenských „negativních stereotypů a předsudečných postojů“ kritizována justice, že v rozsudcích opakovaně hovoří o rodině jako o základní jednotce společnosti.

Nejtvrdší odsudek doposud GREVIO vyjádřilo vůči Černé hoře. Ta je kritizována za úctu k formátu tradiční rodiny. „Úcta k tradiční rodině je silná, a to i mezi odborníky pověřenými intervencí v rodinách. Ženám jsou často přisuzovány tradiční genderové role matek a manželek,“ stojí v hodnocení.

U Itálie vyjádřil orgán „obzvláštní znepokojení“ nad tendencemi přeorientovat politiku rovnosti žen a mužů na politiku rodiny a mateřství. Ve zprávě je země také kritizována, že zde „roste uznání skupin, které se nezabývají právy žen“. Dokonce je Itálie kritizována za „jasné známky zpátečnictví“, které jsou explicitně spojovány s volebním úspěchem „tradičnějších a konzervativnějších hnutí“. Mezinárodní kontrolní výbor tedy projevuje ambice komentovat a hodnotit i politické poměry v zemi. Ve finále italskou vládu upozorňuje, že zajistit „genderově citlivé vzdělávání“ je podle smlouvy její povinností.

Právník Kříž ale z hodnocení Itálie upozorňuje na výtku, že tato politická hnutí „vyznávají genderově neutrální přístup“. Že kontrolní orgán Istanbulské úmluvy hodnotí neutrální přístup k pohlaví jako škodlivý, to je podle právníka velmi užitečná informace zejména pro nás, kteří se o podřízení pravomoci tomuto výboru teprve rozhodujeme.