Jen výjimečně se v přehledu mediálních zajímavostí dostane na umělecký kanál ČTart. „V pondělí jsem se díval na pořad, který se jmenuje Jasná řeč Josefa Chuchmy. Jde o diskusní pořad deníkového novináře, který prošel Mladou frontou, ještě za komunismu Mladým světem, později Lidovými novinami, a tento člověk si do pořadu vždy zve dva, tři hosty na nějaké konkrétní téma, které se týká vnímání kultury a kulturní tvorby. Tentokrát to bylo s Janem Vitvarem, což je novinář, který se věnuje výtvarnému umění, a Martinem Dostálem, kurátorem přes výtvarné umění. Tématem byla instalace čínského výtvarníka Aj Wej-weje ve Veletržním paláci v Praze. To by samo o sobě nestálo za žádnou zmínku, protože to je jedna z mnoha desítek, ba stovek kulturních událostí, které se v Praze dnes a denně dějí,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz mediální analytik Petr Žantovský.

Zajímavosti této akce však dodává autor tím, že je politicky nežádoucí osoba. „Proto je pro naše kulturní redaktory rázem atraktivnější a věnují mu mnohem víc pozornosti. Nejsem výtvarný kritik ani historik, a tudíž dílo tohoto čínského výtvarníka rozhodně nemíním hodnotit. Když se bavili o tom, jak dochází k tomu, že se z nějakého uměleckého gesta, ať už výtvarného, instalačního, vizuálního umění, stává společenský nebo politický čin, vzpomněli si na nechvalně známý vztyčený prostředníček českého výtvarníka Davida Černého uprostřed Vltavy. Ten se tam objevil tři čtvrtě roku po zvolení Miloše Zemana prezidentem a byl namířen na Hrad. A toto bylo v pořadu vydáváno za umělecký čin,“ podivuje se mediální odborník.

Umění už je jen to, co vyjadřuje politický postoj

Zastavit se musí u jednoho z výroků, které v pořadu pronesl jeden z hostů, kurátor a režisér Martin Dostál. „My přece všichni dobře víme, jaké jsou ty správné postoje,“ pronesl k tématům uprchlictví, genderu, čínského či tibetského problému a podobně. Přičemž moderátor Josef Chuchma ho v tu chvíli jen doplnil, že všichni určitě neví, jaký je ten správný postoj, „jinak by se o tom někde nepsalo tak ošklivě, jak se o tom píše“. „Tahle všechna slova a výrazy tam padaly a mně se z té věty udělalo poněkud nanic, protože jsem si uvědomil dvě věci. Jednak tu, že dnešní samozvaná elita kulturní publicistiky považuje za jediné možné a správné takové umění, které se vyjadřuje k nějakému politickému problému a vyjadřuje politický postoj. To si myslím, že je první omyl, protože umění samozřejmě nemusí být l'art pour l'art, umění pro umění, jak se říkávalo. Nevisí ve vzduchoprázdnu, vždy je vytvářeno v nějakém kontextu, umělec je plodem nějakých socio-historických, socio-kulturních, socio-ekonomických a dalších souvislostí. To všechno je pravda,“ přiznává Petr Žantovský.

Samozřejmě v nějaké konstelaci tvořil Henri de Toulouse-Lautrec a v jiné konstelaci tvořil Vincent van Gogh. „A rozhodně to nebyli státem podporovaní umělci jako David Černý, nedostávali na každé své ‚umělecké gesto‘ velké veřejné peníze. Přesto se domnívám, že díla Toulouse-Lautreka a Vincenta van Gogha už za těch sto let prokázala, že přežijí ještě mnoho dalších generací. Jestli byť třeba i jen pár týdnů přežije nějaké dílo pana Černého, to nevím. Abych si nebral na paškál jen Davida Černého, takových jich je víc, kteří se domnívají, že jediným smyslem uměleckého výrazu nebo nějakého kulturního projevu je vyjádření politického postoje, ale v tom pořadu hovořili o něm,“ vysvětluje mediální analytik a vrací se k uvedenému výroku.

Totalitární tendence prorůstají už i do kulturní publicistiky

Považuje ho totiž za strašlivý projev velké pýchy, samolibosti, arogance a totalitárního myšlení. „Dává ale také na vědomí, jak moc služný, loajální, poslušný a jak moc pokorný či dokonce servilní ten umělec dnes umí být vůči moci, vůči mocenským politickým strukturám, jak dokáže sloužit, jak dokáže poklonkovat, nosit tašku silnějším. To je něco tak šíleného, protože ony ‚správné postoje‘, o nichž to přece ‚všichni dobře víme‘, jsou odvozeny od oficiálně stanovených správných postojů. Mně to silně připomíná agitační kulturu padesátých let, budovatelské kantáty chudáka pozdějšího sebevraha Radima Drejsla a jiné nesmysly, které v té době vznikaly. Ti lidé také byli zřejmě přesvědčeni o tom, že ve svých dílech vyjadřují a zastávají ty správné postoje. Nu jaké ty postoje byly, to se v kontextu historického vývoje ukázalo, stejně jako se to ukáže o těchto tzv. správných postojích,“ nepochybuje Petr Žantovský.