„Předně si musíme připomenout základní zásadu teorie federalismu, kterou vymysleli už v římském právu. Federace je založená na rovnováze. Federální instituce sice mají právo něco navrhnout, ale každý člen federace má právo hájit své zájmy a iniciovat zásadní a efektivní přezkoumání takového rozhodnutí. Když jsem před lety psal zákon o hlavním městě Praze, hledal jsem právě takový federální model. Město Praha má své důležité zájmy a povinnosti, ale městské části mají zaručený prostor, do kterého město nezasahuje. Zájmy města a městských částí musejí být vybalancovány na lékárnických vahách. Evropská unie nic takového nemá. O rovnováhu nedbá. Usiluje o absolutní moc,“ upozornil bývalý europoslanec a místopředseda Svobodných, který předtím byl i poslancem za ODS.

Unifikace je projevem bezradnosti. A neschopnosti

„Každý měsíc pod záminkou jednotného trhu krade kompetence členským státům, zasahuje do jejich činnosti ve věcech, do kterých žádná federace v historii ani žádná federace na světě nezasahuje. Proč by například musela být všude stejná pravidla pro držení zbraní? Rozdíly v kriminalitě jsou obrovské, zájem a důvody pro držení zbraní jsou různé, co by se stalo, kdyby platily jiné předpisy v Portugalsku a ve Finsku? Každý držitel registrované zbraně přesně ví, za jakých okolností smí zbraň vyvést přes hranice. A zločincům a teroristům je úplně jedno, když porušují platné zákony. Unifikace vůbec k ničemu nepomáhá, jenom vyvolává napětí, narušuje fungování stabilních systémů dávno zavedených v členských státech. Mimochodem, v politice se traduje pořekadlo: Unifikace je projevem bezradnosti. A neschopnosti,“ vysvětlil.

„Podstatou diktatury je přesvědčení toho, kdo vládne, že ví, co je pro nás dobré. A protože to ví, může nám to přikázat. Naopak podstatou demokracie je přesvědčení, že je výhodnější respektovat názory a zájmy občanů. Výsledkem je menší napětí ve společnosti, větší stabilita systému, větší odolnost v krizových situacích, lepší a rychlejší schopnost adaptace,“ upozornil Jiří Payne.

„Ve Švýcarsku jdou ještě dále. Dokonce mluví o konkordanční demokracii – ten výraz je z latinského slova pro srdce. Mluví o demokracii, kde jsou srdce v souladu. Znamená to, že i v situaci, kdy je zcela zřejmé, že nějaký názor má většinovou podporu, se dál diskutuje, tak dlouho, až se dosáhne maximálního konsenzu, kdy už podpora nepřirůstá a není možné ji dále navýšit. Teprve potom se věc rozhodne. Vyplatí se to, každé napětí stojí peníze,“ objasnil.

„Každé rozhodnutí vyvolává napětí. Parlament je od toho, aby napětí minimalizoval. Proto musí jednat velmi pozvolna, poslanci musejí obsáhle komunikovat s veřejností. Kvalita parlamentu se neměří efektivitou a počtem schválených zákonů, ale minimalizací napětí a stabilitou právního řádu. Jinak řečeno, zákony se mají měnit co nejméně a co nejpomaleji,“ je přesvědčen.