Novinářky Mažněková a Chreniková z agentury Bloomberg míní, že Putinův plán postavit plynovod vedoucí do Turecka nejspíš neuspěje. Citují v této souvislosti také odborníka z Bilkent University v Ankaře Necdeta Pamira, podle kterého se výsledek ukáže, až bude plynovod v provozu. Už nyní má však Pamir o jeho efektivitě velké pochybnosti.

Výstavba plynovodu do Turecka, který by dále vedl plyn do Řecka a z této země do celého kontinentu, má nahradit zrušený plynovod South Stream. Rozhodnutí o ukončení tohoto projektu oznámil ruský prezident Vladimir Putin před více než týdnem v průběhu své návštěvy Turecka. Následně byla podepsána předběžná smlouva s tureckou společnosti Botas o výstavbě výše zmíněného plynovodu.

O realizaci tohoto projektu však nejspíš pochybuje i samotné Turecko. Ministr pro energetiku Taner Yildiz se nechal slyšet, že se země nechce stát mlýnským kamenem mezi Evropou a Ruskem. Turecko je totiž za své vstřícné postoje vůči Rusku kritizováno ze strany Evropské unie i Spojených států. „Až čas ukáže, jestli je náš společný projekt životaschopný,“ řekl doslova Yildiz.

celý text v angličtině máte k dispozici ZDE

 Za příliš ambiciózní považuje ruský plán i analytik z Oxfordského institutu pro energetické studie Simon Pirani. „Přidat další hub vedoucí do Turecka je jistě užitečné. Ale pokud by do země mělo proudit plánovaných 63 miliard kubických metrů plynu, tak je to zbytečně moc,“ tvrdí Pirani.

Podle zakladatele analytické společnosti Malvern Michaila Korechemkina Rusko investováním tak vysokých finančních prostředků do nereálného projektu riskuje, že přijde o příležitosti, které sice slibují nižší, ale zato reálnější příjmy. Mažněková a Chreniková připomínají, že Turecko pro ruský státní energetický kolos Gazprom představuje po Německu druhý největší exportní trh.

Podle informací samotného Gazpromu jde navíc o jednoho z mála odběratelů, kteří letos zvýšili svoji poptávku. Turecko  vloni z Ruska odebíralo 57 % z celkové spotřeby zemního plynu. Z tohoto množství bylo celých 49 % odebíráno  přes Ukrajinu a zbytek z plynovodu Blue Stream, který vede po dně Černého moře.

Jak informují obě novinářky, Turecko plánuje rozšířit své dodávky z Íránu a Ázerbajdžánu na dvojnásobek od roku 2018, kdy bude postaven další plynovod. Země rovněž hodlá dovážet palivo z Turkmenistánu a zkapalněný plyn z Alžírska. V plánu je i výstavba plynovodu do severního Iráku. Ale i za těchto okolností má podle bezpečnostního specialisty Johna Robertse ze skotské konzultační firmy Methinsk Rusko příležitost, jak dosáhnout zvýšení dodávek plynu do Turecka.

„Myslím, že budou v provozu dva plynovody, z nichž každým bude proudit 16 miliard kubických metrů plynu. Jeden z nich bude dodávat plyn přes Ukrajinu a úkolem druhého bude uspokojit poptávku Turecka,“ domnívá se Roberts. Situace se pro Rusko však může zhoršit v důsledku snížení vývozu plynu do Evropy o 20 % do roku 2020 a také v souvislosti s konkurencí amerických obnovitelných zdrojů, jak konstatoval analytik Deutsche Bank AG Pavel Kušnír.

Rusko má alespoň minimální šanci na úspěch, pokud nabídne výraznou slevu. Už nyní Rusko souhlasilo se slevou 6 %, ale jednání dále probíhají, protože Turecko požadovalo snížit cenu o 15 %. Dnes či zítra by měli do Turecka dorazit zástupci Gazpromu a dosáhnout finální dohody. Z pohledu Gazpromu musí samotná Evropská unie uvažovat o alternativních dodávkách plynu, protože se nechce neustále spoléhat pouze na dodávky přes Ukrajinu. „Dohoda mezi Ruskem a Ukrajinou o dodávkách plynu vyprší v roce 2019. EU proto nemůže z dlouhodobého hlediska považovat plyn dodávaný přes Ukrajinu za perspektivní,“ sdělil mluvčí ruského gigantu Sergej Kuprijanov.