V dubnu v Bruselu proběhla konference konzervativních politiků, mezi nimiž se objevil i hlavní strůjce brexitu Niegel Farage a maďarský premiér Viktor Orbán. Zdejší starosta Emir Kir se pokusil debatující umlčet, když na maďarského předsedu vlády a další osobnosti poslal strážce zákona s odůvodněním, že na konferenci může docházet k šíření nenávisti.

„Když policie spatřila televizní kamery, otočila se, opustila budovu a zablokovala lidem vstup. Následujícího dne soudce rozhodl, že konference může pokračovat. Ale škoda byla způsobena: Místní politické orgány označily národní konzervativce za hrozbu pro veřejný pořádek. Brzy se ukázalo, že policejní akce byla jen jedním ze série špinavých triků evropských vůdců, jak démonizovat své oponenty jako ‚krajně pravicové‘ fašisty a ‚sympatizanty Putina‘,“ napsal k incidentu publicista Michael Shellenberger na sociální síti X.

A hned pokračoval.

„Dnes média opět chrlí děsivé titulky. ‚Francouzské volby riskují torpédování globálního řádu‘. ‚Volby ve Spojeném království již selhaly‘. ‚Macronův předvolební gambit staví demokracii na hlavu‘. Hrozba? ‚Národní konzervatismus‘,“ dal příklad Shellenberger.

Shellenberger si v této souvislosti položil otázku, co všechno vlastně patří pod národní konzervatismus a proč národní konzervativci v poslední době tolik posilují. A proč se jich stávající establishment obává.

Odpověď mu pomohl najít doktor Jamess Orr z University of Cambrige v podcastu Public.

Začal tím, že Evropský parlament označil za Potěmkinův parlament, neboť nefunguje jako parlament např. ve Velké Británii. Nebo jako Kongres v USA. „Ve skutečnosti byla role Evropského parlamentu velkým důvodem pro britskou vládu, proč vypsala referendum o vystoupení Velké Británie z Evropské unie.“

A teď čekají Velkou Británii volby, ve kterých se očekává, že konzervativní strana utrpí historickou porážku. Podle diskutujících může jít o tak velkou porážku, že bude klasická konzervativní strana vymazána z politické mapy a je otázka, kdo ji politicky nahradí.

Labouristé tak dostanou podle Orra silnou podporu, protože konzervativci nedokázali naplnit očekávání lidí spojená s brexitem.

Z Orrova pohledu dnes Britové žijí ve velmi zajímavé době, protože vidět takový pokles síly jedné strany a její možnou výměnu za jinou politickou stranu, to je něco, co se v britském většinovém politickém systému stává jen velmi zřídka. A teď by se to mohlo stát.

James Orr je docentem filozofie náboženství na teologické fakultě. Získal doktorát v oboru filozofie náboženství na univerzitě v Cambridge a bakalářský titul v oboru klasických věd na Balliol College v Oxfordu. Před nástupem na akademickou půdu pracoval několik let v oblasti podnikového práva ve společnostech Freshfields a Sullivan & Cromwell.

Fotogalerie: - Spiknutí s Kajínkem

Vedle Velké Británie proběhnou volby i ve Francii. V nich má velkou šanci Národní sdružení Marine Le Penové. Podle Orra je za tím třeba hledat problémy s imigranty a islamizací země.

A klasičtí konzervativci milují své domovy, milují to, co je jim blízké. To podle Orra neznamená, že by nenáviděli domov někoho jiného. „Ale je to přesně v duchu hesel Donalda Trumpa, který staví Spojené státy jako svou domovskou zemi na první místo.“

Proto prý teď roste popularita i Marine Le Penové a proč si solidní podporu udržuje i italská premiérka Georgia Meloniová.

Last April, a squad of armed police officers in Brussels, Belgium, marched into a National Conservatism Conference with the intent of shutting it down. The alleged crime? Hate speech.

When the police saw the TV cameras, they turned tail, exited the building, and blocked people… pic.twitter.com/vjFWIXCO3j

— Michael Shellenberger (@shellenberger) June 27, 2024

Lidé chtějí podle Orra řešit migraci, resp. imigraci, ceny energií a ceny bydlení. Věci, které se týkají jejich domovů. A pak je tu ještě jeden okruh, který je podle Orra důležitý. Především náklady na bydlení raketově rostou.

„Národní konzervatismus se, myslím, stará o kulturní otázky mnohem více, než většina ostatních konzervativních hnutí,“ řekl.

Orr má za to, že lidé vidí určitá rizika i v migračním paktu EU „vytvořeného v Bruselu a fakticky vynucujícího přidělování žadatelů o azyl, uprchlíků a migrantů do různých členských států“. „Takže si myslím, že kdybychom byli stále v Evropské unii, dostali bychom 12 %,“ pokračoval.

Fotogalerie: - Šaty Lenky Šimůnkové

Orr připustil, že podle dojednaného paktu lze místo přijetí migrantů poslat peníze jiným členským zemím, ale v případě Velké Británie šlo podle Orra o několik miliard liber vydaných z peněz daňových poplatníků.

„Přitom nejdůležitější otázkou, která definuje to, zda jste, či nejste národem, je možnost rozhodnout, kdo bude žít s vámi na vašem území, a kdo ne,“ uvedl Orr.

Rozhovor s Jamesem Orrem vedl publicista Michael Shellenberger, který se v polovině června letošního roku objevil i v Praze. Přijal pozvání na debatu české Společnosti na obranu svobody projevu. V říjnu 2023 byl Shellenberger mezi signatáři Westminsterské deklarace, kteří varovali veřejnost před tím, že z jejich pohledu vlády stále častěji sahají k cenzuře. Podle signatářů k ní navíc sahají nejen vlády, ale také média hlavního proudu a provozovatelé sociálních sítí.