„Dávám jim to nejcennější, co mám. Když přijdu o byt nebo auto, tak na to znovu vydělám. Ale jim posílám každý den svého syna.“ Tak mluví pan Alexandr Svačina o Základní a mateřské škole Barrandov, která se nachází na Chaplinově náměstí v Praze 5. Živnostník, který je po odchodu své ženy z manželství samoživitelem, tvrdí, že jeho syn je dlouhodobě terčem šikany. Se svým příběhem se obrátil na ParlamentníListy.cz.

Šikanu svého syna Matyáše, žáka třetího ročníku, začal pan Svačina řešit koncem loňského roku. Trápit ho měli o rok starší spolužáci. „Bili ho, naháněli ho po škole, strkali mu hlavu do sněhu. Učitelky slyšely ,hele Svačina, jdeme na něj‘,“ přibližuje. 

Jednání s výchovnou poradkyní školy ho neuspokojilo. „S dotyčnými hochy měl být veden výchovný pohovor. Mělo se také zamezit tomu, aby se s nimi potkával na hřišti, kam měl chodit v jiné dny než oni. Zarazilo mě však, že výchovná poradkyně se místo řešení problému začala vyptávat na Matyáše. Jako kdyby vinu kladla jemu,“ vzpomíná a dodává, že syn nakonec přiznal delší trvání šikany. „Trvá to už od jara, ale on to nechtěl hlásit. Prý si myslel, že je normální, že ho bijí, když zlobí, což je pozůstatek po přístupu učitelky z první třídy,“ líčí rodič.

Jednou si dle svých slov svého zbitého syna musel ve škole sám vyzvednout. „V minulém roce na jaře, když za paní třídní učitelku suplovala jiná kolegyně, Matyáše skopal žák ukrajinské národnosti. Přes synovy stížnosti na bolesti břicha mu nebylo poskytnuto ošetření, a já jsem se musel uvolnit ze zaměstnání. Následně po vyšetření synovou lékařkou jsme byli odesláni do Thomayerovy nemocnice v Krči pro podezření z natržené sleziny, které se naštěstí nepotvrdilo,“ popsal Svačina.