Mediálním překvapením týdne začíná pravidelný přehled zajímavostí. „Tím je nesporně zpráva, že slovenská ministryně kultury Šimkovičová předložila do Národní rady návrh zákona o transformaci veřejnoprávního mediálního prostředí na Slovensku. Návrh obsahuje zrušení dosud fungujícího Rozhlasu a televize Slovenska (RTVS) a nahrazení novým subjektem s názvem Slovenská televize a rozhlas. Jeho úkolem bude – cituji – ‚rozvíjet národní povědomí a kulturní identitu slovenského národa a obyvatel Slovenské republiky bez ohledu na pohlaví, rasu, barvu pleti, jazyk, věk, víru a náboženství, aby programy odrážely rozmanitost názorů politických, náboženských, filozofických a uměleckých směrů‘. Ten požadavek doběla rozpálil slovenskou opozici, Progresívne Slovensko, KDH a další strany,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Pozastavuje se nad tím i proto, že podobné znění obsahuje zákon o České televizi číslo 483 z roku 1991 ve svém paragrafu 2, kde stanovuje pro ČT a její mediální služby víceméně tytéž úkoly. „Jen tam není pochopitelně zmíněna Slovenská republika a je tam přidáno, že se má více podporovat vnitrospolečenská diskuse, pluralita a také posilovat právní vědomí. To jsou naprosto logické požadavky v situaci, kdy si provoz té televize platí občané ze svých koncesionářských poplatků. Navíc, pokud je mi známo, na Slovensku je už několik let dominantní zdroj financí pro dosavadní RTVS státní rozpočet. To znamená, že ta televize je státní v podstatě už dnes, jen je otázkou, kdo si myslí, že je stát, kdo si myslí, že by měl být stát a podobně. Když byla předchozí vláda v čele s panem Matovičem či Hegerem nastavena hodně progresivisticky a globalisticky, tak jí samozřejmě vysílání RTVS vyhovovalo,“ chápe mediální analytik.

Zrušit stávající veřejnoprávní televizi a založit novou

Poukazuje na to, že RTVS, která byla obsazena nominanty z těchto tehdy vládnoucích stran, si velmi pečlivě hlídala, co odvysílat, co neodvysílat, koho na obrazovku pustit, nebo nepustit. „Bylo to úplně identické jako v České televizi. V ní, jak víme, proběhla na přelomu let 2000 a 2001 tzv. televizní stávka. Během ní – dnes již nežijící – Karel Schwarzenberg prohlásil, že Česká televize patří těm, kdo v ní pracují. To byl velice originální postoj, který se, bohužel, do značné míry naplnil. A tak je Česká televize formulována, formována a deformována zejména lidmi, kteří v ní pracují a mají vliv na programovou a obsahovou náplň. Konec konců minulý týden jsme se tady kritickým okem podívali na dokument ‚Obchod se strachem‘, který ukázal, že Česká televize funguje jako čistě propagandistický nástroj, který nemá sebemenší zájem na podporování či dokonce podněcování společenské diskuse a věcné polemiky,“ upozorňuje Petr Žantovský.

Naopak Česká televize je hlásnou troubou dnešní vládní koalice a nemá v tuto chvíli mezi svými lidmi, co rozhodují o důležitých věcech, žádný potenciál ke změně. „Tak by možná i v českých poměrech byl podobný krok k užitku. Podobně jako svého času v Řecku. Udělali to, co teď na Slovensku, zrušili stávající veřejnoprávní televizi a místo ní založili novou. A to z obdobných důvodů, neboť jednak ta televize fungovala politicky jednostranně a jednak také z ekonomických důvodů. Řecká veřejnoprávní televize byla počtem zaměstnanců strašně předimenzována, měla vysoké náklady a žádnou efektivitu. Dnes tam vysílá jiná veřejnoprávní televize a je na tom podstatně lépe. Na Slovensku může dojít k podobnému efektu, že stát ušetří na racionalizovaném programovém schématu nové Slovenské televize a rozhlasu,“ myslí si mediální odborník.