Rusko, Čína. Dvě velmoci, které jsou nyní hodně vidět vedle sebe. „Čína a Rusko kooperují už delší dobu a také se setkávají v řadě různých formátů, to znamená nejenom na bázi té prezidentské návštěvy, ale i v těch organizacích, které, řekněme, tvoří určitou alternativu nebo dokonce protiváhu vůči tomu tzv. kolektivnímu Západu. To znamená Šanghajská organizace spolupráce, což je vlastně trošku alternativa vůči NATO, i když ne takovým způsobem propracovaná, a potom samozřejmě skupina BRICS,“ připomněla Švihlíková, že je opravdu klíčové sledovat, co se tam děje. 

„Z politického hlediska mě teď hodně zaujalo, že po inauguraci staronového ruského prezidenta Vladimira Putina jeho první cesta vedla do Číny. To je samozřejmě vždycky velmi důležité, protože čínská civilizace si extrémně potrpí na symboly,“ sdělila Švihlíková, že Čína je umí vysílat a umí je číst. 

„A ta návštěva byla velmi pompézní. Bylo patrné, že Čína jí přikládá velkou důležitost – a samozřejmě i ruský prezident řekl jasně, že jí přikládá důležitost, když prostě jako první zemi pro svou zahraniční návštěvu vybral Čínu. Bylo to potvrzením toho, že ty země mají asi nejlepší vztahy v historii, co kdy měly, že kooperují na strategické úrovni. Já bych zdůraznila ještě jednu věc, o které se moc nemluví; vedle všech těch strategických dokumentů a spolupráce v řadě oblastí ekonomických, vojenských a dalších, a to je důvěra mezi těmi dvěma státníky. Ani jeden z nich nejsou lidé, kteří by hned tak někomu důvěřovali, taky jsou v té špičkové politice poměrně dlouho, což samozřejmě člověka nějakým způsobem formuje.

Je patrné, že oni dva si věří, to znamená, jak Vladimir Putin, tak Si Ťin-pching... Že ten jejich vztah je skutečně položen... nevím, jestli bych řekla přátelství, to se neodvažuji takhle z dálky hodnotit, ale bezesporu je tam velká míra důvěry. Je patrné, že o řadě záležitostí komunikují prostě různými kanály a asi téměř na denní bázi, bych řekla. Přesně se informují, co kdo dělá, a buď v tom kooperují, anebo minimálně prostě respektují zájmy toho druhého. Což je samozřejmě velmi významné,“ shrnula Švihlíková, že jsou tři hlavní velmoci – USA, Čína a Rusko. „A tady tyto dvě velmoci, Čína a Rusko, tedy kooperují způsobem, který tady asi v dějinách prostě nikdy nebyl,“ podotkla Švihlíková.

„Vliv těchto dvou zemí ve světě nejenže neklesá, ale naopak roste. Skutečně, ty obchodní vazby mezi Čínou a mezi USA a řadou zemí Evropské unie v minulém roce výrazně poklesly i v oblasti investic, i v oblasti výměny lidí, vědecké činnosti. Tam je skutečně vidět, že se začíná tvořit nějaké blokové uspořádání, ale Čína tohle více než vykompenzovala svými intenzivními vazbami na ty země toho tzv. globálního Jihu, což prostě je celý zbytek světa. Jde o velmi silné čínské angažmá ve Střední Asii, de facto v celé Asii, je to o Africe, o Latinské Americe – prostě Čína je přítomná tam všude a je často vnímána velmi pozitivně. Z jednoho prostého důvodu, těch důvodů je víc – že Čína s sebou nenese žádnou zátěž kolonizátora, Čína nikdy nikoho nekolonizovala,“ řekla Švihlíková.

„Když se vrátím zpátky k té vazbě mezi Čínou a Ruskem, tak ono samozřejmě je velmi silné i ekonomicky. Ty země do značné míry mají nějakou komplementární, doplňující se strukturu, a Rusko je velmi silné v těch primárních komoditách. To je nejen ropa a plyn, to se týká všeho. Dřevo, papír, řada různých kovů, protože Rusko je nesmírně surovinově bohaté,“ zmínila dále Švihlíková, a mimo jiné i vývoz potravin.