Západní podpora Ukrajině je vnímána z jedné strany jako posilování její pozice pro případná vyjednávání, ale z té druhé jako prodlužování a zvyšování rizika eskalace konfliktu. Jedním z těch, kteří na tato rizika upozorňují, je i legenda americké ekonomie Jeffrey Sachs.

Profesor Sachs, který dosáhl profesury ještě před třicítkou, poté několik desítek let radil hned několika vládám s ekonomickými reformami (přičemž ale kritizuje rady Mezinárodního měnového fondu a „mezinárodních bankéřů“) a v současnosti kromě vedení Earth Institute při Kolumbijské univerzitě působí jako zvláštní poradce generálního tajemníka OSN, zdůrazňoval od počátku války kritický postoj k západnímu přístupu k Ukrajině.

Nyní poskytl obsáhlý rozhovor o politických a ekonomických vyhlídkách této zkoušené země slovenské zpravodajské televizi TA3.

„Musíme okamžitě začít s vyjednáváním,“ řekl hned na úvod. Zdůraznil, že v zemi se napětí hromadí vlastně už devět let od majdanu a následné ruské invaze na Krym a první války na Donbase. V posledním roce samozřejmě eskaluje ještě mnohem více. „Je mimořádně destruktivní pro Ukrajinu a nebezpečná pro Evropu a pro celý svět. Tato válka musí skončit,“ vyzval. Cestou ke smíru podle něj je, že obě strany budou upřímné a otevřené. Včetně přiznání, že tato válka už reálně probíhá osm let.

Měli bychom podle Sachse vnímat, že Rusko má dvě jasně formulované červené linie. Tou jednou je, že Rusko neopustí Krym, který je jeho základnou už od osmnáctého století. Druhou červenou linií je rozšíření NATO na Ukrajinu, které vnímá jako přímou hrozbu pro národní bezpečnost.

„Pokud USA a Ukrajina budou stále hovořit o tom, jak jednotky NATO podpoří znovuzískání Krymu a rozšíření NATO na Ukrajinu, budeme tu mít válku, která bude eskalovat. A pokud ani jedna strana neustoupí, tak může eskalovat až do nukleárního konfliktu,“ obává se Sachs.

Na druhou stranu západní červenou linií je garance bezpečnosti a suverenity nezávislé Ukrajiny. A to musí vnímat a respektovat zase Rusko.

Problém je ale podle něj aktuálně spíše s ruskými červenými liniemi. Západní politici je v soukromí respektují, ale veřejně stále vyjadřují víru, že Ukrajina získá Krym zpět. A tím přispívají k další destrukci a eskalaci.

Všechny strany přitom mají závažné důvody, proč usednout za jednací stůl a snažit se konflikt ukončit. „Zároveň jsem ale přesvědčen, že v tom, co posloucháme v našich médiích ve zprávách z bojiště, je mnoho vlastních zájmů a zbožných přání, dokonce bych se nebál slova propaganda,“ opřel se do toho profesor. Připomněl, že s vládou USA už v tomto směru také máme negativní zkušenosti, třeba z Afghánistánu.

„Já se proto snažím používat vlastní oči a uši, a poslouchat obě strany,“ shrnul. Výsledkem je, že hlavní cíl Západu – bezpečnost pro Ukrajinu – je válečnými prostředky nedosažitelná. „My prostě musíme začít jednat,“ shrnul.

Kdo má jednání začít? K tomu Sachs upozornil, že prezident Putin na konci roku 2021 už své požadavky formuloval a k tomuto návrhu by se dalo vrátit. Požadavky jako žádné rozšiřování NATO do postsovětského prostoru nebo rozšíření Minských dohod jsou podle Sachse slušným základem pro jednání.

Minské dohody jsou podle něj solidním základem pro další rozvoj sporných oblastí. Jejich problémem bylo, že se nedodržovaly, což Sachs vnímá hlavně jako selhání jejich západních garantů Německa a Francie.

„V březnu 2022 jednání probíhala, zprostředkovalo je Turecko. A dosáhla určitého pokroku. Ale přesto Ukrajina z těchto jednání odešla, předpokládám, že na základě doporučení USA,“ dodává Sachs. Mohlo to být doporučení na úrovni „nedělejte kompromisy, vždyť můžete vyhrát“.

Sachs k tomu dodává americký kontext, že tvrdí konzervativci ve Washingtonu chtějí další rozšíření NATO do postsovětského prostoru.

Profesor se obává, že nám zde vzniká velmi nebezpečný svět. Řešením podle něj je, že světové špičky spolu budou jednat, ne ukazovat na druhého prstem a vykřikovat silná vyjádření do médií.

Válka samozřejmě má obrovské náklady. Nejen na zbrojení, ale i v likvidaci ukrajinské země. Tam jsme podle Sachse ve stovkách miliard dolarů, nemluvě o tisících ztracených životů. I v USA podle profesora přibývá politiků, kteří si tyto náklady uvědomují a začínají o nich mluvit.

Současně s tím se vede debata i o politické strategii. „Spojené státy byly v Aghánistánu skoro dvacet let. Co dobrého to Afghánistánu přineslo? Vůbec nic,“ připomíná. A stejné otázky jsou pokládány i ve vztahu k Ukrajině.

Pozice NATO by podle něj měla být jednoduchá: Rusko opustí Ukrajinu, ale NATO bude garantovat, že se na tuto zemi nerozšíří. „Jinak Rusové z Ukrajiny neodejdou, je to poměrně jasné,“ dodává.

Připomíná, že nezasahování NATO na území bývalého SSSR je základem ruské bezpečnostní strategie po celou dobu od konce studené války. „Západ slíbil Gorbačovovi, že NATO se neposune ani o metr. Už se rozšířilo o čtrnáct států. Když George W. Bush řekl, že se NATO rozšíří na Ukrajinu, Putin mu vzkázal, ať se ani neopovažuje,“ připomíná profesor, který v devadesátých letech působil jako poradce i v Rusku.