Dokument začíná dramatickými velkými slovy, která probleskují na obrazovce, jako Svoboda, Bezpečí, Morálka, Tradice a Národ, to vše s pozadím policejních zásahů a hudby, která by se neztratila v akčním filmu. Pak se ozve hlas britského moderátora s tvrzením: „Situace se radikálně změnila,“ načež následují další záběry a slova jako Strach, Lhostejnost, Násilí. Načež se divák konečně dozví název dokumentu, Báječný nový svět, což je více než zřejmý odkaz na román Aldouse Huxleyho Konec civilizace.

Reportér stojí na Pražském hradě a popisuje, jak Praha byla donedávna cílem gayů a leseb. Ovšem po příchodu nejmenované „ultrapravicové konzervativní strany“ se prý situace a Češi radikálně změnili. Reportér ještě stihne říct, že se budou snažit zjistit, jaký to mělo efekt na homosexuální komunitu, než vysílání přeruší příchod mužů v černých bundách, kteří se ptají, zda mají na natáčení povolení a chtějí jim vzít vybavení.

V imaginárním Česku je prý přítomnost ozbrojených policistů na ulicích normální. Záminkou má být bezpečí občanů, nicméně skutečným důvodem má být „vynucení slušného chování podle definice ultrapravicové konzervativní strany“. Dle „dokumentu“ také došlo k zavření mnoha klubů, načež jsou poskytnuty archivní záběry z „queer kavárny“. „Atmosféra tolerance a vzájemného respektu byla typická nejen pro tuto kavárnu,“ tvrdí reportér a dodává, že štamgasté nemohli tušit, jak temný osud místo očekává.

Bývalí barmani pak podávají srdceryvné svědectví, jak jim nejdříve kradli a zapalovali duhové vlajky, o čemž si mysleli, že jde jenom o klukoviny, následně omezovali otevírací dobu z důvodu hluku a nakonec došlo k úplnému uzavření. Na poslední party prý přijela policie, pozatýkala spoustu lidí a celá věc skončila tak, že na místo někdo hodil molotovův koktejl, načež na hasiče čekali hodinu a půl. „Vidíte, jak to dopadlo,“ ukazují mladíci záběry z ohořelého domu s trochou názorně homosexuálních kulis. Mladíci pak pokračují v nostalgickém vzpomínání. „Dřív se dělaly fotky, mohli jsme se normálně fotit na ulici, mohli jsme chodit za ruce, líbat se,“ popisují idylický stav, kdy „nikdo nic neřešil“ a registrované partnerství bylo legální.