„Postpracovní společnost“. Pojem, který v článku o knižní novince představuje Deník Alarm. Překonávat je prý třeba nejen pracovní návyky kapitalismu, ale i jiné historické křivdy.
Nick Srnicek je levicový myslitel, propagující teorii „akceleracionismu“. Tento radikální koncept vychází z principu, že reakcí na stále zrychlující vývoj techniky a kapitalismu musí být stále rychlejší a dynamičtější proměna společnosti. Dvaačtyřicetiletý Kanaďan s diplomem z filozofie a psychologie na University of Ontario se prezentuje jako expert na digitální ekonomii.
Jeho životní i akademickou partnerkou je Helen Hester, která na londýnské škole filmu, médií a designu přednáší o genderu a kulturní politice. Napsala k tomu třeba knihu Tlustý sex: Nové směry v teorii a aktivismu.
Dvojice spojila bádání a společnou zkušenost tří potomků v knize Až skončí práce. Pojednání o fungování domácnosti coby „boje o volný čas“ ústí v dekonstrukci samotného konceptu rodiny, jak je společností tradičně vnímán. „Nemůžeme mluvit o levicovém požadavku na umenšení pracovního břemene, aniž bychom nemluvili také o tzv. práci sociální reprodukce,“ tvrdí autoři Nick Srnicek a Helen Hester.
Reprodukce a udržování společnosti podle nich spočívá i v takových věcech, jako je příprava a produkce jídla, hygiena, zdravotní a sociální péče, výchova, vzdělání nebo úklid. Část těchto služeb se odehrává prostřednictvím smluvních kontraktů, ale část probíhá v rámci rodiny, neplaceně a padá převážně na ženy.
Je dobře, že Babiš zakládá frakci s Orbánem a rakouskými Svobodnými?Anketa
„Skutečně svobodné bytosti jsme tehdy, když máme dostatečný prostor a čas položit si těžkou a existenciální otázku, jak naložit se svým životem, s časem, který nám zbývá. Zároveň jsme svobodní tehdy, když máme možnost tyto své touhy realizovat. Neměla by nám v tom bránit nutnost obživy, ale ani nutnost úklidu, vaření nebo péče o druhé,“ uvažují nad knihou v textu v Deníku Alarm.
Ten již nedávno nabídl rozhovor s Nickem Srnickem k příležitosti Dne otců, ve kterém zcela zavrhl koncept tradiční rodiny jako neefektivní. Zatímco muži podle autorů tráví „volný čas“ skutečně volně, u žen obnáší péči o děti nebo domácnost. Důvody spatřují ve „společenských normách“, které například velí v domácnosti uklidit, když má přijít návštěva. A rovněž v samotné instituci rodiny.
Dvojice autorů přímo odkazuje na knihu Zrušte rodinu britské teoretičky Sophie Lewis, kterou v českém prostředí dlouhodobě propagují lidé kolem webu Druhá směna.
Tyto teorie Srnicek a Hester přebírají a podpírají vybranými statistikami. „Celá řada statistik je v rukou Srnicka a Hester nekompromisní. Rodina je zkrátka zcela neefektivní nástroj a pracoviště, které není vůči ženám vůbec fér, a to napříč celou Evropou, USA, a to i v těch genderově nejrovnějších společnostech. Tak mluví data,“ konstatuje Deník Alarm.
Autorka textu a překladatelka knihy Tereza Stejskalová, kurátorka a teoretička zabývající se (post)socialistickou vizuální kulturou z feministické a postkoloniální perspektivy, nad argumenty připouští, že není socioložka, ale svůj souhlas argumentuje citacemi z internetových skupin.
Podle Jana Gregora z Aliance pro rodinu jsou tyto úvahy přes argumentaci efektivitou spíše ideologické a totalitářské. Většinová společnost podle Gregora „jasně uznává pozitivní příběh přirozené rodiny, kdy muž a žena se milují a spolupracují a doplňují se v nezastupitelných rolích ve prospěch svých vlastních dětí“.
A pak je tu alternativní příběh, ve kterém se spolupráce prezentuje jako konflikt mezi mužem a ženou. „Snaží se nás přesvědčit o odvěkém konfliktu mezi mužem a ženou, aby své vlastní negativní pojetí světa přenesli na celou společnost,“ říká Gregor pro ParlamentníListy.cz.
Příběh stojící na nenávisti je podle něj právě proto příběhem totalitářů. Kniha Srnicka a Huntové podle něj ukazuje takový svět velmi plasticky, on sám však raději preferuje pozitivní vnímání a svobodu.
„Rodina proto nemá být ústředním místem péče. Místo rodiny Hester se Srnickem volají po komunitní péči. Taková péče o závislé osoby by se rozprostřela mezi vícero lidí, ne nutně biologicky spřízněných, a vícero institucí tak, aby pečující, zvláště v obdobích, která jsou na péči velmi náročná, mohli delegovat část zátěže jinam a aby péče byla v co největší možné míře svobodně zvolenou aktivitou,“ navrhují autoři.
Cestou, jak dosáhnout „spravedlivější distribuci práce sociální reprodukce“, je podle dua autorů komunitní péče. Ta je však neslučitelná s kapitalismem a s jeho fixací na zisk. Proto bychom měli překonat toto kritérium a nahradit jej „veřejným blahobytem“. „Veřejný blahobyt je navíc mnohem ekologičtější, udržitelnější a cenově dostupnější, než jakýkoliv individuální blahobyt,“ vysvětlují.
Téma rodiny a překonání tohoto starého konceptu soužití je pro progresivní autory tématem dlouhodobě.
Profesor Ivo Možný ve své práci Sociologie rodiny z roku 1999 rozebíral, jak byli vizí rodinné revoluce, která by rozbila pouta patriarchátu, fascinováni radikální socialisté již od Karla Marxe a Bedřicha Engelse.
Kniha Augusta Bebela Žena a socialismus z roku 1879, prezentující manželství v kategoriích otroctví, byla svými úvahami o osvobození ženy skrze revoluci považována za východisko ještě v sedmdesátých letech století dvacátého. Teorie, že nukleární rodina a kapitalismus se vzájemně podmiňují a tvoří dvě strany „vykořisťování“, se podle něj začaly intenzivněji rozvíjet od 60. let 20. století, zejména v německé Frankfurtské škole a ve francouzském neomarxismu.
Rekapituloval rovněž vývoj ve feministických teoriích, vycházející z premisy, že práce v domácnosti je relevantním pracovním výkonem, ale není tržně ohodnocena, a proto se stala prací druhořadou.
Profesor Možný, který před rokem 1989 pracoval také v manželské poradně, patřil sám k mezinárodně uznávaným teoretikům rodiny coby společenského fenoménu. Ve své knize o sociologických aspektech komunistického režimu v Československu popisoval realizované experimenty s „překonáváním“ rodiny v padesátých letech, aby v sedmdesátých a osmdesátých naopak „rodina kolonizovala stát“ a stala se v mnoha směrech základem společenské smlouvy za normalizace.
Právě tyto důkazy vitálnosti konceptu rodiny proti experimentům jejího rozbíjení patřily k zásadnímu badatelskému odkazu profesora Možného.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
FactChecking BETA
Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.
Petrski
